Výuka náboženství aneb nechtějte mít ze svých dětí náboženské analfabety!
Kolik různých předmětů je v základní škole vyučováno. Až se z toho rodičům může hlava točit a jejich dětem podlamovat kolena. Přesto ani jednomu z nich nepřijde asi na mysl (vážně myšleno), zda by třeba nebylo lepší vynechat třeba vyučování vyjmenovaných slov, nebo matematiky. Rozumný rodič ví, že i když dnes máme v počítačích textové editory schopné odhalit gramatickou chybu, a že součástí i toho nejprimitivnějšího mobilního telefonu je kalkulačka, přesto je dobře, když dítě bude znát vyjmenovaná slova nebo malou násobilku. Tyto znalosti totiž pomohou nejenom ve chvílích, kdy píšeme ručně bez počítače a počítáme bez kalkulačky, ale zároveň nám takové učení, byť mechanické, bystří paměť. Všechny tyto základní nauky a dovednosti, které se ve škole učíme, učíme se spolu s ještě mnoha jinými jenom pro použití v nejbližších desetiletích. Jenom v tomto životě, který může trvat třeba i sto let, ale těžko déle, použijeme násobilku, tvrdé „y“ a měkké „i“ a všechny ty znalosti které nabudeme pomocí škol. Po tomto životě už sotva.
Je však ještě další okruh znalostí, které změnám v čase nepodléhají. Které nám mohou posloužit i na věčnosti a především k věčnosti – k jejímu dosažení.
Těmito znalostmi se myslí nauka o Bohu, o jeho záměrech s lidmi, o jeho Církvi, o postupech k získání přátelství s Bohem i lidmi. Všechny tyto dovednosti a znalosti je třeba získat pravidelným studiem pod dohledem lidí v oboru zkušených. Jde o věci natolik důležité, že je takřka nemožné na vlastní pěst takových znalostí dojít. Jako lékařem se nikdo nestává samostudiem – ještě jste asi neslyšeli nic o dálkovém studiu chirurgie. Podobně je nutné spolu se zkušenými lidmi korigovat vlastní představy o Bohu tak, aby odpovídaly skutečnosti. K takovému poznávání a upřesňování poznaného dochází obvykle při systematickém vyučování náboženství, které rok co rok BEZPLATNĚ nabízí naše farnost dětem a příležitostně a na požádání i dospělým. Výuka dětí probíhá jednou týdně na faře v den a čas, který je každoročně upravován podle možností účastníků. Obvykle se jedná o pondělí, středu nebo čtvrtek od 14:00 do 15:00.
Jakýmsi vedlejším a velmi pozitivním efektem při výuce náboženství pak je jako prémie i seznámení se s nejrůznějšími skutečnostmi biblických dějin. Co zajímavých a leckdy dramatických příběhů Bible obsahuje. Kolik lidských osudů je v ní zaznamenáno. To jsou všechno události, které pak zobrazují nesčíslná výtvarná umělecká díla, která naplňují nejenom věhlasné galerie, ale kdejaký kout naší země. Celá Evropa je prodchnuta odkazy na náboženské skutečnosti. Nepoznat, jaká scéna se třeba na obrazu odehrává, znamená, že obraz vnímám jen jako soubor nějakých skvrn. Takové vnímání uměleckého díla je značně chudé: proč se ten zobrazený člověk takhle tváří, co to má v rukou, s jakým úmyslem k němu přichází ten druhý člověk, proč … ? Dívat se na obraz bez znalosti situace je jako jíst bez chuti – jenom vidět (a nechápat).
Kdo nezná základní nauku Církve a biblické dějiny, připravuje se nejenom o to nejzávažnější, kvůli čemu se to vše učí – věčný život – ale i o spoustu radosti v tomto životě. Radosti z poznání krásných věcí, které nás obklopují a které k nám, nebudeme-li znát jejich účel, budou hovořit neznámým jazykem. Proto se bez nadsázky dá říci, že náboženské vzdělání patří k základnímu vzdělání každého civilizovaného člověka, podobně jako k němu patří matematika, psaní a čtení.
A pak, především ti, kdo nejsou vzděláni v náboženství, se stávají snadnou kořistí nejrůznějších sekt, bludných kultů a podvodníků, kteří takového nevzdělance snadno „utáhnou na vařené nudli“. Nechat děti bez náboženského vzdělání je tedy jejich přímým ohrožením. Nečekejte, že se samy v budoucnu rozhodnou, čemu budou nebo nebudou věřit. Protože ke každé pravdě jako alternativa připadá nekonečné množství nepravd. Takže náhodný nepoučený výběr skýtá pouze malou pravděpodobnost, že bude vybrána pravda, spíše je pravděpodobnější „sáhnout vedle“. Nejprve je potřeba se naučit rozlišovat, aby výběr byl nikoliv náhodný, ale vědomý, a tak s mnohem větší pravděpodobností správný. Nenechte své děti (vnoučata, kmotřence) vyrůst v náboženské analfabety! Nenechte je zakrnět. Když jste je dávali křtít, slibovali jste, že umožníte jejich náležitou náboženskou výchovu ve školním věku…!
P. Jan Nep. Janeček, O.Cr., farář