Povzbuzení IV. (ke Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně 2020)

Bez konce je jenom Bůh
Vy, kdo jste zralého věku, pamatujete si ještě na to, že měl-li v časech reálného socialismu připadnout nějaký svátek (třeba První máj) na pracovní den v týdnu, pak se nějaký čas před tím o některé z jinak už volných sobot muselo do práce a do školy a ten svátek se tak zvaně „napracoval“.
Přestože Velikonoce připadají vždy na neděli, v naší zemi pokaždé zůstávají povětšinou neoslaveny. To nejenom letos. Pro většinu našich spoluobčanů jsou Velikonoce vlastně jen Pondělí velikonoční, kdy se chodí s pomlázkou a vykoledovávají se v lepším případě vajíčka a zajíčci, a v tom horším případě se vykoledovávají panáčky a opičky. Nějaký duchovní přesah a vlastní obsah v těchto svátcích zůstává nepochopen a opominut. Podobně jako z doby svatopostní se většině vybaví hlavně masopustní rej, ale to, co vlastně je karnevalem předznamenáno, pak zůstává opominuto a vynecháno.
Ne tak letos. Letos jsme měli půst jako řemen všichni. Vlastně v mnoha ohledech, když odhlédnu od absentujících veřejných bohoslužeb, byl ten půst skoro vzorový. A jaký půst, takové budou asi i Velikonoce – přeci jen těch půstů jsme v Čechách zanedbali dlouhou řadu před tím letošním a bude asi třeba ještě něco „napracovat“. Byť v době velikonoční.
Velikonoční oslavy, letos tedy stejně jako pro bezvěrce vycházejí naprázdno i pro věřící. Pro mě se scvrkly v podivné bohoslužby a modlitby v liduprázdném chrámu, pro Vás pak ještě snad v nějaký ten bohatý sváteční oběd a možná televizní Urbi et Orbi. Půst, tolik v naší zemi zanedbávaný, bude asi v nějaké formě pokračovat. - Nemotivován svobodnou vůlí něčeho se vzdát z lásky k Bohu, ale vynucen strašákem vážné nemoci. Tolik dříve opominutých půstů, tolik zanedbaných příležitostí k pokání bude nahrazováno, jako ta pracovní sobota v minulosti nahrazovala svátek spojený s pracovním volnem. A to není kdovíjak lákavá perspektiva.
Když jsem tento Zelený čtvrtek sloužil mši svatou na památku Poslední večeře Páně, hlavou mi táhlo veliké množství všelijakých starostí a jiných neblahých a neodbytných myšlenek, které mě značně rozptylovaly a rušily. Také o tom, jak tohle všechno skončí, kdy budou zase bohoslužby běžně veřejné bez rizika nějaké nákazy? Ale v jednu chvíli mě nějak napadlo, že přeci v tomto světě má všechno zlé svůj konec. Zlo, ať už je jakéhokoliv druhu, je ohraničené. Různě kolísá, útočí, vrcholí, ale také končí. Zlo není absolutní, tak jako Dobro - zlo není nekonečné. Zlo je vždy jen nějaká vada na existujícím dobru a tak musí být vždycky menší, než dobro samo a bez dobra ani nemůže existovat. Dobro je to, co je trvající – zlo v tomto světě vždy končí. A právě události Svatého týdne a Velikonoce jsou takovou ukázkou toho, jak zlo je sice velmi zlé a stupňující se ve své zuřivosti, ale skončí. Na kříži Pán Ježíš nakonec zvolá: „Dokonáno jest!“, a zlo končí a dobro vzkříšení má už jen otevřenou cestu ke svému triumfu v nedělním ránu. A tak i zlé věci, které mě skličují, a které skličují v různé své tvářnosti také Vás, ano i to zlo znepřístupnění bohoslužeb a riziko infekce, dojdou svého konce. Není možné, aby tu byly donekonečna. Nemají sílu, když nejsou dobrem, aby přetrvaly navždycky. Mohou být jen chápány, jako příležitost osvědčit kajícně svou trpělivost.
Vytrvalost i v gradujících obtížích a bolestech nám v těchto dnech opět připomíná životní dráha Pána Ježíše, který trpěním a v trpělivosti vykupuje na kříži všechny naše netrpělivosti, všechnu malomyslnost, všechny strachy, hříchy a každé zlo. Velikonoční jitro s prvními paprsky svítání nás směřují, k opětovnému uvědomění si, že zlo je přes svou obvyklou hrozivost, překonatelné a také překonané. To strašidlo noci bude zaplašeno prvními paprsky vzešlého Slunce.
Tohle vše, co prožíváme s nelibostí, není na stálo, je to jen kulisa s nehezkými a strašlivými výjevy, ale ta kulisa jednou spadne a ukáže se, co je skutečnost, a co je opravdové. S tím Vám také na dálku do časů, kdy Velikonoční vítězství jasně zazáří (ať už to bude o těchto Velikonocích, nebo spíš o něco později), žehná

P. Jan.

P.S.: Po mši svaté letošní Květné neděle jsem při eucharistické pobožnosti a požehnání zasvětil obě naše farnosti (a všechny, kdo jsou nějak s našimi farnostmi spojeni) Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Nejčistšímu Srdci Panny Marie. Jsme v srdcích Bohočlověka a Jeho přesvaté Matky.