Povzbuzení VIII. k 32. neděli v mezidobí 2020
Nic není tak složité.
»Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.«
Už ta stručnost četeb z Písma sv. pro tuto neděli předznamenává téma, o němž je pojednáváno. Moudrost sedí u dveří, čili je snadno dostupná. A prozíravost a pošetilost traktované v dnešním evangeliu jsou postupy navzájem protikladné a snadno rozlišitelné ve svých důsledcích.
Události, které nás objímají v čím dál těsnějších a vířivějších tancích, kladou velké nároky na naše vyhodnocení různých jevů a předvídání jejich následků. Dosti dobré je předsadit přítoku různých informací o těch věcech nějaký cedník, který oddělí to, co je podružné od toho, co má skutečně nějakou závažnost; a pak to, co je bludné od toho, co je pravdivé. Nechat se zmítat tím divým proudem valících se informací je vyčerpávající. Je stejně nerozumné v nich prodlévat, jako za povodně detailně sledovat běsnící živel, který s sebou nese všechno možné: malé i velké trosky, odpadky, větve, zvířený kal i mrtvoly… To nejde, a ani není potřeba všechno registrovat. Smysl v takové chvíli mají pouze věci, které mají potenciál způsobit při tom všem zmatku ještě nějaké další škody. Volně plovoucí kupky sena či nějaké urvané křoviny, byť četné a nápadně se komíhající v proudu, nemají valného významu a jen odvádí naši pozornost od věcí skutečně důležitých. Všímat si totiž musíme celých klád či rozměrných a hutných trosek, které se mohou nakupit u mostu, nebo jiné stavby a způsobit její stržení. Probírat se zprávami (těmi, které se publikují, ale i těmi, které jsou upozaďovány), aniž bychom propadli buď panice, nebo apatii, vyžaduje odstup a pak také filtr.
Kritickému myšlení, tedy schopnosti rozumně posoudit intelektem zkoumatelné věci, už po staletí napomáhá pomůcka zvaná podle svého objevitele, františkánského mnicha Williama Ockhama, occamova břitva. Prostě řečeno, radí posuzovat jevy tak, že nejjednodušší vysvětlení jevu je také to nejpravděpodobnější. Má-li jev více možností svého výkladu, pak se dá s vyšší mírou pravděpodobnosti za pravý výklad přijmout ten, jenž je nejméně komplikovaný. Třeba, když ráno na stole kuchyně najde dítě šálek kakaa a rohlík s máslem, je nejpravděpodobnější, že tu snídani připravila máma, než odešla do zaměstnání. Tento výklad je pravděpodobnější, než, že z planety Fň přiletěla kosmická loď, a její posádka, která doposavad stovky let zkoumala chování pozemšťanů, pak za pomoci nám nepředstavitelných procesů od atomů uměle sestavila komponenty té snídaně a teleportovala je navzdory gravitaci a dalším přírodním zákonitostem na konkrétní kuchyňský stůl. Vysvětlení věcí mohou být různá. Nejjednodušší a nejméně strojený výklad má však přednost.
Moudrost není nějaká nedostupná záležitost („najde ji, jak mu sedí u dveří ten, kdo k ní časně přichází“ – tedy hned, bez odkladů), v souvislosti s předloženým biblickým textem je Moudrost ztotožňována přímo s Druhou Božskou osobou, o níž víme, že se v Ježíši Kristu stala člověkem. Aby nebylo pochyb o platnosti tohoto principu přístupnosti moudrosti, stává se Moudrost nejenom společnicí lidí, ale dokonce lidství přijímá za své. Tato Moudrost očišťuje náš lidský zrak od mázder a povlaků, které cloní náš výhled k pozorovaným jevům světa. Na tu ztíženou schopnost zdravého úsudku pak lidi upozorňuje: Jak to, že dokážete z různých úkazů určit, jaké bude počasí, ale nedovedete posoudit znamení časů (srv. Mt 16, 2n & Lk 12, 54n)?! Mnozí Kristovi posluchači čekali nějaké složitosti a komplikace, a tak jim unikalo to, co bylo očividné – u jejich dveří. Čím méně se budeme podřizovat Moudrosti, tím více se oslabí naše schopnost věci moudře posuzovat a to i tehdy, když východisko bude přímo před našima očima. A takové tápání také pozorujeme ve světě…
Prozíravost (spolu se svým protikladem pošetilostí) figuruje v dnešním Ježíšově podobenství a je to slovo, které je nejenom málo používané – není v běžném hovorovém slovníku – ale i pojem, který toto slovo označuje, se vytrácí. To slovo má ve svém základu „zírat“, čili hledět, patřit, dívat se – s tou předponou „pro“, která naznačuje pronikání skrz. Prozíravost je tedy schopnost prohlédnout skrz. Vidět (a také porozumět) navzdory mase různých clonících a rušivých, ve skutečnosti nepodstatných, prvků. Moudrost spolu s prozíravostí nezbytně souvisejí. Ta moudrost, které lidově říkáme „selský rozum“, ale ještě více ta Moudrost, které říkáme Ježíš Kristus. Myslet na Moudrost je svrchovaná prozíravost (Mdr 6, 15).
Je pošetilost nejednat s m/Moudrostí a zůstat naprosto bez zájmu o věci příští, kterých je v naší moci se dopátrat. Zůstali bychom tak, jako zmíněné družičky: bez oleje, tedy bez světla, tedy bez happy endu.
Nelze se dobrat ve světě plném trosek a matoucích stínů nějaké jisté cesty, leč skrze kritické prozírání a střízlivé vhlížení do věcí a jevů. A vzít rozum do hrsti, zachovat chladnou hlavu, počítat spíše s nejjednoduššími vysvětleními, je těmi kroky, které notnou část cesty kráčí souběžně s Moudrostí samou. Ovšem počátek m/Moudrosti je bázeň před Hospodinem (Přísl 9, 10).
Mnohé děje, tvářící se kdovíjak složitě, mívají nečekaně prostá vysvětlení. Ať Vás provází vtělená Moudrost, která se svým Otcem a Duchem Svatým zbaví Váš pohled znepokojivých anebo nebezpečně uspávajících záclon a tak rozzáří Váš život ke spáse, která je dosažitelná. Nejenom k tomu, ale ke každému Vašemu hodnotnému, potřebnému a Bohu libému dílu Vám žehná
P. Jan.