Povzbuzení VII. (ke Slavnosti Všech svatých 2020)
Odměna podle náročnosti a podle času
Dnešní neděli oslavujeme Slavnost Všech svatých a opět ji prožíváme ve fyzické odloučenosti jako zkoušku naší víry ve společenství svatých. „Věřím ve společenství svatých…“ Vím, že patřím do tohoto společenství. Už křtem do něho vstupuji a svým dalším životem mám do tohoto společenství s Bohem a lidmi vrůstat nejprve v Církvi bojující, možná v Církvi trpící a pak i v Církvi vítězné zarůst napevno.
Dnešním bohoslužebným textům dominuje Ježíšův výčet různých zkoušek, které nás na této cestě nezbytně musí potkat a za jejichž úspěšné absolvování On slibuje odměnu:
»Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“«
Pokusil jsem se rozdělit to osmero blahoslavenství do dvou skupin podle gramatického času, který je použit pro popis příchodu různých odměn pro různé skupiny blahoslavených.
Ve většině případů je použit budoucí čas: budou potěšeni, dostanou zemi za dědictví, budou nasyceni, dojdou milosrdenství, budou vidět Boha, budou nazváni Božími syny. Pak jsou tam ale blahoslavenství, která kupodivu používají pro odměnu blahoslavených čas přítomný: jejich je nebeské království, což se týká těch prvních blahoslavených, tedy těch chudých v duchu; a těch posledně blahoslavených, tedy pronásledovaných pro spravedlnost, což je pak ještě rozvedeno a opět zdůrazněno v samém závěru textu: máte v nebi velkou odměnu.
Chápu to jako naznačení toho, jak křesťan vnímá svůj stav na této zemi. Víme, že mnoho odměn bude a ještě přijde, ale teď že plačící stále pláčou, lačnící lační, milosrdní stále mají proč být milosrdnými, čistí stále musejí usilovat o čistotu a tvůrci pokoje stále ještě nejsou u konce se svým dílem. Jsme stále v zápasu a jeho výsledek je stále nedozápolen a stále ještě není hotové to, k čemu jsme jako křesťané byli povoláni. Jsou však v tom našem usilování věci, které dávají jistotu, že cíle bylo dosaženo. To jsou ta blahoslavenství, kde se hovoří o odměně v přítomném čase: chudoba v duchu a trpění pronásledování pro spravedlnost. Měli bychom si těchto dvou blahoslavenství proto asi více všimnout. Ona ta dvě blahoslavenství i jinak spolu úzce souvisí.
Být chudý v duchu je neobvyklý slovní obrat a často bývá používán jako urážka ve smyslu slaboduchosti. Chudý v duchu však neznamená slaboduchý, ale velkodušný. Chudým se mohu stát v tomto světě různými způsoby, někdy o to není ani třeba usilovat, a v tom případě chudoba daná zvnějšku (na způsob bídy) není žádnou zásluhou. Kdo se však stává chudým na způsob Krista, že se odříká dobrovolně toho, co mu náleží, ten není bez zásluh. Stává se chudým v duchu, velkodušným. Byl něčím bohatý, ale toho se vzdává, má dost duchovní síly a velkodušnosti se odříci toho, co mu jinak patří. A nemusí jít hned o věci hmotné, i když to je nejviditelnější. Může jít i o odřeknutí se nehmotných věcí, které někomu náležejí. Postavení, uznání či poct. Chudý v duchu neočekává nic od tohoto světa, a proto nemusí svou odměnu očekávat až v budoucnu, má ji už teď: Jeho je nebeské království.
Pronásledovaný pro spravedlnost má tutéž výhodu. Není potřeba, jako v prvním případě, vysvětlovat, co znamená být pronásledovaný pro spravedlnost. Ale sám Kristus v tomto výčtu blahoslavenství upřesňuje, že nejde o jen tak nějakou spravedlnost, ale o Jeho samotného. Že jde o pronásledované a tupené kvůli samotnému Ježíši Kristu. Ti nebudou mít v nebi velkou odměnu, ale už ji mají. Teď! Protože není nač čekat, jejich dokonalost následování Krista až k prolití krve je tak podobná Kristově poslušnosti Otci až smrti kříže.
Toto rozdělení odměn podle času se musí chápat jako naznačení naléhavosti. Odměny dávané už pro přítomnost se týkají urgentní potřeby. Velkodušný (chudý v duchu), jestli takový opravdu je, se vydal z posledního. Více už na tomto světě nemá. Nemůže čekat až jednou… Hned teď je jeho nebeské království. A ten, kdo trpí útlakem a je tupen a pronásledován ba i zabit proto, že je Kristův? I ten v tomto světě pozbývá všeho, jako ten chudý v duchu, když bývá vyvlastněn, když přichází o svou čest, své pohodlí, zdraví, život… Nic už v tomto světě nemá. A dospívá k tomu stavu pro bezvýhradné následování Krista, takže má v nebi velkou odměnu, ne, že ji bude mít, ale má ji, protože jinak už nemá nic!
Pro nás je tato úvaha cestou k uvědomění si, že náš život, pakliže jsme křesťany, prochází různými zkouškami a má být různě zdokonalován. V různých oborech naší existence procházíme zkouškami jako opracováváním. A buď jsme aktuálně vyzkoušeni a shledáni blahoslavenými v oblasti Kristovské chudoby v odevzdanosti ducha, anebo jsme, tak jako On, shledáni blahoslavenými v jeho odevzdanosti těla při pronásledování. A pak to značí neodkladnost odměny v tu chvíli. V případě našich trvajících zápasů a to především v oborech zbývajících šesti blahoslavenství, pak jsme na dobré cestě, ale stále ještě na cestě, a odměna nás teprve čeká. Možná nedaleko, ale stále ještě není teď.
Slavnost Všech svatých nám ukazuje, že naším cílem není nic menšího, než odměna od Boha. Odměna za naši přináležitost ke Kristu. Být svatým není nedosažitelné, jak se často zdává. Vždyť zástupy křesťanů před námi, a možná i někteří mezi námi, už takového vztahu a odměny dosáhli. Jsme, nebo budeme blahoslavenými a v tom nám nemůže zabránit nic. Tedy ne, že by nám v tom nic nebránilo, ale skutečně zabránit v naší cestě do nebe nemůže nic, než naše vlastní rozhodnutí proti tomu. Nejsou žádné překážky, které by byly dostatečně účinné, jsou jen překážky, které překážejí a dají se překonat, jen musíme nalézt způsob jak.
Aby se nám všem podařilo objevit tu skutečnost, že nás nemůže od Boha nic odvrátit, a nalézt v Něm svou věčnou odměnu, Vám žehnám.
P. Jan.