Když byla opravena střecha i fasáda kostela, došlo také na opravy výplní stavebních otvorů – tedy oken vstupních dveří a okenic ve zvonici věže.

Dílem, které zahrnovalo restaurování všech oken a také rekonstrukci dvou oken, která dříve zanikla, byla pověřena restaurátorka Monika Zborníková Vintrová z Písku. Ornamentální dochovaná avšak vážně poškozená okna skládaná z barevných skel zasazených v olovu (vitráž) byla odborně zrestaurována, chybějící části byly doplněny, tak, že nelze poznat (ani z blízka), které části jsou původní a které nově doplněné. Nejde pouze o barevná skla, ale o skla opatřená ještě ručně malovaným ornamentálním dekorem. Toto mistrovské dílo dosahuje kvalit, díky nimž může úspěšně přečkat dalších 50-100 let.
      Když se nejprve podařilo zrestaurovat ještě dochované vitráže menších oken, vznikly podle černobílých historických fotografií a střípků skel návrhy na rekonstrukce vitráží těch největších oken - nejprve vitráž sv. Kateřiny na severní straně kostela. Restaurátorka předvedla nejprve návrh vitráže provedený v poměru 1:1 a po jeho schválení okno nově zhotovila a instalovala.

     Okno s motivem patronky libského kostela je situované v severní stěně lodi a tak je tím prvním, co při vejití do kostela můžeme zahlédnout. O svaté Kateřině Alexandrijské víme, že žila ve 3. a 4. století. Vzácně se u ní snoubila moudrost s krásou, vznešeným původem a statečností. Proslula jako filosofka, která byla pro svou víru v Ježíše Krista kolem roku 310 umučena. Tehdy pořádal římský císař v Alexandrii okázalé pohanské slavnosti. Osmnáctiletá Kateřina odmítla vykonat pohanskou oběť a vytkla císaři jeho zaujatost proti křesťanům, které se snažil likvidovat. Císaře od potrestání dívky zdržovala její krása. Byl unesen jejím půvabem, překvapen odvahou a výřečností. Snad ho také napadlo, že oslabí víru křesťanů, když ji veřejně usvědčí z „omylů“. Povolal proto padesát pohanských filosofů, považovaných za mistry řečnictví a ti měli změnit její přesvědčení. Výsledek byl ten, že Kateřininými slovy byli poraženi a někteří z nich se stali křesťany. Legenda zmiňuje, že císař nařídil, aby byla připravena čtyři kola osazená břity k rozemílání Kateřinina těla. Po spuštění mučícího stroje ale povolily provazy připoutané mučednice a kola se rozpadla. Proto je atributem, čili poznávacím znamením, při vyobrazení této světice (rozbité) kolo. Císař pak nařídil katovi, aby dívce setnul hlavu. Tělo světice bylo přeneseno na vrchol nejvyšší hory Egypta, která se podle ní jmenuje Gebel Katharina (čili Hora svaté Kateřiny, 2.629m.n.m.).
      Když bylo osazeno okno s výjevem sv. Kateřiny, přistoupilo se stejnou cestou rekonstrukce podle dochovaných fotografií a fragmentů skel k návrhu, výrobě a osazení protějškového okna Panny Marie. To se povedlo dokončit 13. července 2016.

     Ještě během léta a podzimu roku 2016 byla vyhotovena veliká žaluziová okna do zvonice kostela. Mnoho (desítek) let tam okna vůbec chyběla a nebylo žádnou výjimkou, že ve zvonici v zimě na podlaze spočívala vrstva sněhu nafoukaného právě zejícími dva metry vysokými okenními portály. To se konečně změnilo. Také se opravovala vstupní vrata do kostela. I zde jsme se dostali do sporů s dohledem památkové péče: Protože původní dveře byly ve velmi špatném technickém stavu a jejich konstrukce byla proto oslabena, chtěli jsme nechat vyrobit jejich přesnou repliku s původním kováním. Firma Jana Hoffmanna ze Skalné je velmi zdatná a přesnou kopii dveří by bezchybně zvládla. Staré dveře by se zachovaly, avšak místo nich by byly osazeny dveře naprosto stejné, ale nové. Památkový ústav v Lokti, zastoupený tentokráte Davidem Otáhalem, však rozhodl, že se žádná replika nesmí vyrobit, ale pracně se původní značně zteřelá vrata opraví. Čili se musely velké části konstrukce vrat nahrazovat novým dřevem a složitě se ta skládačka nového a starého musela pospojovávat. Vsazované kusy nového dřeva uměle „zestařovávat“ (drásáním ocelovými kartáči), aby nebyly nápadné v sousedství těch starých opotřebovaných částí. Takové směsi mají samozřejmě rozdílné konstrukční vlastnosti a trvanlivost, než by měla nová replika. Ovšem poslechnout jsme museli! Na nějakou dobu to bude vypadat dobře, ale čas ukáže, že od spojení nesourodých částí nemůžeme čekat to, co by nám dal nový celistvý kus.
      Naše díky však patří hlavně těm, kdo nám pomáhali radou, finančními příspěvky, přízní a také zhotovitelům, kteří odvedli za stanovených podmínek velmi dobrou práci. Obec Libá nestála ani při této příležitosti stranou.

 

ODKAZY
Vitrážistka M. Zborníková-Vintrová: https://www.vitraze-vintrova.cz/