Farní kostel Sv. Jakuba Většího
v Horních Lomanech
Úrodné okolí Horních Loman (býv. Oberlohma) bylo osídleno odedávna. O tom svědčí jak nálezy pravěkého sídliště v lese v nedalekých Žirovicích tak nálezy z doby slovanské. V Horních i Dolních Lomanech se vykopaly bronzové záušnice, skleněné korálky i keramické střepy zdobené pro Slovany typickou vlnicí. Lze se domnívat, že v Horních Lomanech vznikl v době německé kolonizace ve 12. století dvorec, roku 1181 se připomínají jako svědci listinného pořízení Heinricus a Udalricus de Loman. Následující písemná zmínka o vesnici pochází z 3. února 1316 (in villis …Lomene). Koncem 14. století se ve vsi uvádí 17 hospodářů.
V polovině 12. století se na Chebsku v osadě u chebského hradu rozvíjela církevní organizace v rámci řezenského biskupství a pravděpodobně i pod vlivem cisterciáckého kláštera ve Valdsasích (zal. roku 1132). Uvádí se, že roku 1190 byla založena středověká venkovská farnost zvaná plebánie v Horních Lomanech. Ve zdivu lodi a části presbytáře, orientovaného na východ, bylo nalezeno románské kvádrové zdivo, na jižní straně lodi zbytky dvou románských oken s portálkem. Zdivo je srovnatelné s původně románským kostelem sv. Jakuba Většího v Pomezí nad Ohří a bylo by možné datovat obě stavby kolem roku 1200. Za předpokladu, že by byla v Lomanech nad presbytářem vyzdvižena věž, by se kostel řadil ke skupině románských staveb s chórovou věží, jichž je na Chebsku doloženo několik (Luby, Milhostov, Třebeň), u nichž se předpokládá účast štaufské stavební huti. O pozdějších stavebních úpravách kostela v Lomanech vypovídá zbytek nedávno nalezeného pozdně gotického portálku.
Svatojakubské patrocinium patří k velmi starým. Naším nejznámějším kostelem tohoto zasvěcení je původně raně gotický, později zbarokizovaný kostel sv. Jakuba Většího v Praze na Starém Městě či kostel v Jakubu u Kutné Hory, proslulý svými románskými reliéfy. Na Chebsku se toto zasvěcení vyskytuje již ve zmíněném Pomezí, v sokolovském vikariátě ve starobylé Sněžné u Kraslic, v zaniklém Vranově ve Slavkovském lese a v Sokolově. Apoštol Jakub s bratrem Janem, synové Zebedeovi, byli původně rybáři. Ježíš si je vybral hned po Petrovi a jeho bratru Ondřejovi, patří proto k předním apoštolům (Mk 1, 19-20). Druhý apoštol Jakub, zvaný Menší, byl syn Alfeův. Svatý Jakub zemřel mučednickou smrtí jako první z apoštolů roku 44 v Jeruzalémě. Předtím se stačil ještě usmířit se svým zrádcem Josiášem. Jeho ostatky byly později převezeny do Španělska, kde je uctívají zástupy poutníků v Santiagu de Compostela.
Poté, co se u nového farního kostela sv. Mikuláše v Chebu usídlili v polovině 13. století němečtí rytíři, vytvořili síť farních a filiálních kostelů na Chebsku pro celkem 39 vesnic a dva dvory, a převzali péči o kostel v Lomanech. Koncem 14. století patřilo k Lomanům na 13 lokalit, od dávných dob obklopoval kostel hřbitov s kostnicí. Ves sužovaly četné požáry (1545, 1625, 1657), neboť dřevěné či hrázděné selské stavby byly velmi ohroženy při neopatrném zacházení s otevřeným ohněm nebo při nájezdech nepřátelských vojsk. Ze starého vybavení lomanského kostela se dodnes dochovala zejména prastará kamenná křtitelnice, přemístěná do předsíně.
Na Chebsko pronikl ze sousedního Saska vliv německé reformace, začali ji nejdříve prosazovat místní němečtí rytíři. Chebsko se k protestantismu přiklonilo v 60. letech 16. století. První protestantský kazatel Franz Lüneburger přišel do Loman dne 10. 7. 1565 a noví duchovní založili brzy poté ve vsi farní školu (první zmínka z roku 1567). Po vítězství protireformace se posledním kazatelem stal Bernard Michl (1611-1628). V závislosti na likvidaci jmění komendy německých rytířů převzalo v roce 1608 město Cheb patronát nad lomanským kostelem. V té době byla ke zlepšení evidence obyvatel založena řada matrik (roku 1626). Vzhledem k přetrvávajícímu nedostatku diecézních kněží převzali duchovní péči v Lomanech roku 1628 chebští jezuité, kteří byli uvedeni do Chebu. Působili zde až do roku 1700, pak je nahradil chebský kaplan. Podle záznamů v kostelních účtech byla v letech 1651-1652 opravena věž kostela, zakoupen do ní zvon za 75 zl. a pořízeny nové věžní hodiny. Dne 27. 6. 1669 udeřil do kostela blesk, ale nezpůsobil žádné velké škody. V roce 1692 byl obnoven hlavní oltář v barokním stylu, roku 1697 oltář sv. Kateřiny a byly instalovány nové varhany. Na vnější zdi odměřovaly čas sluneční hodiny. Vedle kostela se na hřbitově, obehnaném zdí, nacházela kostnice a včelín. Vepředu byl domek kostelníka a učitele.
Dne 1. května 1711 vznikla samostatná farnost Horní Lomany. Jejím prvním farářem se stal dosavadní zámecký kaplan z Ostrohu Tomáš Josef Lutz (+11. 9. 1743). Lomanská kolatura zahrnovala několik okolních vesnic: obě lomanská sídla, Krapice, Dvoreček, vzdálenější Poustku, Mýtinku a Zelený Háj, až 4 km na hranici ležící Vojtanov, blízké Žirovice se Stodolou a dvě již dnes zaniklé osady. Do roku 1787 byl k Lomanům přifařen jako filiální kostel sv. Vavřince v Třebeni, po rozmachu Františkových Lázní od konce 18. století tyto lázně až do roku 1869, kdy v Lázních vznikla samostatná farnost. Podle fundační listiny Anny Šlikové, vdovy po Kašparu Junckerovi, ze dne 6. 11. 1481 sloužil lomanský farář bohoslužby i v kostele sv. Wolfganga v Ostrohu. Bylo vyřešeno i prozatímní ubytování faráře, aby pak roku 1744 byla vybudována nová fara s hospodářským příslušenstvím čp. 6 na návsi.
V roce 1739 poškodil rozsáhlý požár lomanský kostel, ten byl pak obnoven do roku 1741 nákladem 3 600 zl. bez ceny dřeva a cihel z prostředků patrona svatyně. O novostavbě vypovídá dodnes znak města Chebu v bohaté štukové kartuši s letopočtem 1740 nad triumfálním obloukem. Umělecké dílo vyhotovil chebský sochař Petr Antonín Felsner (1710-1745), ten je např. autorem i sochy na dolní kašně na chebském náměstí. Nešťastnou náhodou vypukl ve vesnici dne 25. 6. 1792 další požár, který poškodil střechu kostela i věže, ale škody byly do roku 1794 opraveny. Nicméně až roku 1886 kryla věž jen prozatímní helmice. V upomínku na tuto událost byl nad městský znak v kostele umístěn latinský nápis: „Když byl kostel spálen, pomocí slovutného města /Chebu/ zase povstal.“
Stavba se nám dochovala ve stavu z konce 18. století. Její dispozice je obdobná kostelu sv. Osvalda v Nebanicích (1716). Barokní jednolodní kostel má pravoúhlý presbytář a západní hranolovou věž, vysunutou z průčelí. Po jižní straně presbytáře vystupuje sakristie, nad ní je oratoř. V lodi je dvoupatrová dřevěná kruchta, presbytář je zaklenut plackou. Na ní je freska ze života sv. Jakuba. Apoštol před smrtí odpouští svému udavači Josiášovi a objímá jej před zraky svých katů. Umělecká výzdoba interiéru je vcelku jednotná pozdně barokní či spíše rokoková z konce 18. století. Na hlavním oltáři spatříme obraz sv. Jakuba a boční oltáře jsou zasvěceny sv. Kateřině a Panně Marii.
Další oltář na levé straně lodi pochází z původní hrázděné kaple sv. Jana Nepomuckého, která stála v blízkosti Františkova pramene ve Františkových Lázních. Kaple, založená v roce 1748, byla vysvěcena 15. 5. 1750 farářem z Loman. Po výstavbě nového františkolázeňského kostela Povýšení sv. Kříže v roce 1819 byla stará kaple zbořena a oltář byl přenesen do Loman. Uprostřed oltáře se nachází novější obraz sv. Jana před králem Václavem, malíř Josef Mathauser na něm v roce 1888 znázornil scénu z barokní nepomucké legendy, kdy rozzlobený král žádá od zpovědníka své ženy Žofie prozradit zpovědní tajemství.
V sakristii je zapuštěna do zdi nápisová mramorová deska z roku 1711 se seznamem 78 votivních mší. V kostele byl pod kazatelnou pohřben P. Jiří Vavřinec Übelacker (+7. 5. 1742) a pak po pravé straně mariánského oltáře P. Tomáš Josef Lutz (+11. 9. 1743). V podlaze je osazen další figurální náhrobní kámen z roku 1623, ale o jméně pohřbeného zatím nevíme. Jistě se muselo jednat o osobu duchovního stavu.
Počátkem 19. století (1807-1808) bylo Chebsko včleněno do pražské diecéze. Vzhledem k nedostatku místa byl v roce 1841 přeložen místní hřbitov za vesnici vpravo od vojtanovské silnice, stal se pohřebištěm i pro Františkovy Lázně. První vyobrazení lomanského kostela pochází z poloviny 19. století. Na grafickém listu pohled na Františkovy Lázně od jihovýchodu kolem 1850, nacházíme nový františkolázeňský i v dálce lomanský kostel, ten měl tehdy ještě věž zatřešenu provizorně. Kostel v pohledu od jihu nakreslil do své kroniky Vincenc Prökl a řadu fotografií kostela i jeho interiéru z let 1902-1903 nafotil Alois John. V roce 1874 byly pořízeny nové věžní hodiny z dílny v Mnichově a věž se podařilo zastřešit vysokou helmicí až v roce 1886. V roce 1809 byly do kostela pořízeny nové varhany, ty nahradil následně nástroj z dílny lomanského rodáka chebského varhanáře Martina Zause (1861-1905), po jeho smrti varhany dokončil v roce 1905 Kryštof Müller. V kostelní věži se původně nacházely tři zvony. První byl odlit v Norimberku roku 1666, druhý roku 1828 v Chebu. K poctě apoštola Jakuba z vděčnosti jej kostelu daroval Petr Ludwig, správce kostelního jmění s chotí Evou. Dnes se tento zvon nachází ve věži kostela sv. Mikuláše v Chebu. Poslední zvon byl pozdně gotický z roku 1506. V říjnu 1909 doplnila okna barevné vitráže. Na severní straně lodi uprostřed vyniká sv. Barbora, vitráž, která byla v r. 2016 prozatím jako jediná generálně restaurována. Vitráži se sv. Barborou dělá vlevo společnost vitráž s výjevem sv. Jan Křtitele, která na svou obnovu teprve čeká, a vpravo výjev se sv. Annou. Na jižní pravé straně lodi jsou pak, popisováno směrem od presbytáře, vitráže s vyobrazením Zmrtvýchvstalého Krista, pak sv. Mikuláše (dar rodiny Johnovy) a docela u kruchty sv. Aloise. V presbytáři severní okno zdobí vitráž Korunování Panny Marie. A docela skryta pohledům z lodi je za oltářem ve východním okně vitráž s vyobrazením sv. Anežky Římské. V předposledním válečném roce 1917 bylo zavedeno elektrické osvětlení.
Dne 31. 5. 1925 byl vpravo od kostela k silnici umístěn pomník obětem první světové války. Plastika truchlícího bojovníka o výšce 4 metry byla znázorněna v pokleku, v ruce držela meč. Dílo navrhl krásenský sochař Willibald Russ (1888-1974). Na stranách soklu bylo vytesáno 32 jmen padlých vojáků, na zadní straně dalších osm jmen osob, které zemřely na následky válečných útrap. Dnes z tohoto pomníku zůstal pouze podstavec se zarůstajícím schodištěm.
Kolem roku 1900 žilo v Horních Lomanech v 78 domech kolem 836 obyvatel, živili se v živnostech, obchodě, jako nádeníci i železniční dělníci. Rolníci dodávali své produkty do blízkých lázní. Celá farnost čítala přes 3 000 věřících. Z významných rodáků je třeba jmenovat především literáta, národopisce, ředitele františkolázeňských sbírek a zakladatele národopisného časopisu Unser Egerland Aloise Johna (1860-1935) a teologa a univerzitního profesora v Praze dr. Josefa Zause (1863-1944), bratra nám již známého varhanáře Martina. Alois John se usídlil na Antonínově výšině ve vile Lesní domov (Waldheim), kterou si později v naší době vybral za svůj ateliér akademický malíř Jan Spáčil.
Kostel sv. Jakuba Většího byl opravován v 60. letech minulého století, pak byla roku 1989 obnovena jeho fasáda a v roce 2008 byl nákladem přes jeden milion korun důkladně renovován interiér a poté části uměleckého vybavení. Dne 2. 5. 2009 sloužil v opraveném kostele mši sv. Mons. František Radkovský. Kostel patří do plzeňské diecéze a je farním pro venkovské oblasti kolem Františkových Lázní. Milý lomanský kostel je jedním z mála venkovských kostelů na Chebsku, kde se neděli co neděli slouží mše svatá. Spolu s rodinami Růžičkových, Vrbových a Matfiakových, měl velkou zásluhu na péči o něj obětavý kostelník pan Václav Bartoš (1943-2017), věnujme mu vzpomínku s modlitbou za všechny dobrodince tohoto chrámu.
23. 4. 2018, Petr Beran
____________
1) |
||
2) |
P. Šebesta, Muzeum v Chebu. Katalog archeologické sbírky, Cheb 1976, s. 12, 18 (inv. č. 1492-1509, 1961-1973). |
|
3) |
P. Heřman, c. d., s. 62. Literatura L. Schreiner, Heimatkreis c. d., na str. 410 uvádí kolem roku 1143 jako svědka Ulrica de Loma. Podle názoru Františka Kubů bratři Ulrich a Pilgrim de Lohma, zmiňovaní kolem roku 1143, pocházejí spíše z lokality Lohma u Nabburgu v dnešní Horní Falci. F. Kubů, Štaufská ministerialita na Chebsku, Cheb 1997, s. 26 a 75. |
|
4) |
L. Schreiner, Heimatkreis c. d., s. 411. SOkA Cheb, kronika obce Horní Lomany 1921-1933, s. 93. |
|
5) |
Catalogus cleri…, Praga 1948, s. 96. |
|
6) |
P. Heřman, c. d., s. 61-62. P. Šebesta, Kostel sv. Jakuba Většího v Pomezí. Sborník Chebského muzea, Cheb 1995, s. 11-17. J. Sommer, Ke stavebním zvláštnostem středověkých kostelů s chórovou věží v okolí Chebu. Památky a příroda 14, 1989, č. 8, s. 468-475. Problém bude muset vyřešit budoucí stavebně historický průzkum. |
|
7) |
O působení komendy německých rytířů v Chebu viz P. Beran, O řeholních domech v městě Chebu. Sborník muzea Karlovarského kraje 2006, Cheb 2007, s. 33-34. H. Sturm, Nordgau-Egerland-Oberpfalz. Studien zu einer historischen Landschaft, Wien 1984, s. 312. |
|
8) |
SOkA Cheb, kronika obce Horní Lomany 1921-1933, s. 30-31. O postupu reformace na Chebsku viz starší práci H. Gradl, Die Reformation im Egerland, Eger 1893. |
|
9) |
Státní oblastní archiv v Plzni, sbírka matrik, fara Horní Lomany. |
|
10) |
SOkA Cheb, kronika obce Horní Lomany 1921-1933, s. 24. A. John, c.d., s. 68-69. |
|
11) |
SOkA Cheb, kronika obce Horní Lomany 1921-1933, s. 23, 33. Catalogus cleri…, c. d., s. 96. K Anně Šlikové viz L. Novotná, Fundátorka Anna Šliková. Příspěvek k historii kostela sv. Wolfganga v Ostrohu. Sborník muzea Karlovarského kraje 18, Cheb 2010, s. 273-276. Anna Šliková v listině sděluje, že dokončila kostel sv. Wofganga a zajistila pro jeho fungování platy a nemovitosti. Tehdy byl kostel přivtělen konventu dominikánů v Chebu. |
|
12) |
SOkA Cheb, kronika obce Horní Lomany 1921-1933, s. 117-118. L. Schreiner a kol., Kunst in Eger, c. d., s. 322-326. |
|
13) |
Alois John k tomuto požáru uvedl záznam z kroniky: 25. 6. 1792 brannte die Kirche, so zwey schöne Türme hatte, das Pfarrhaus, die Schule und mehrere Höfe ab. A. John, c. d., s. 69. |
|
14) |
SOkA Cheb, sbírka vedut inv. č. 30. |
|
15) |
Tamtéž, kronika Pröklova, díl 5, s. 466. |
|
16) |
SOkA Cheb, osobní fond John Alois (1859)1865-1935 inv. č. 482 sg. 4/7 až 4/10. |
|
17) |
Martin Zaus vytvořil ceněný nástroj u sv. Mikuláše v Chebu (1894), další v Chlumu Svaté Maří, Žatci, Karlových Varech i Františkových Lázních. J. Weinmann, Egerländer Biografisches Lexikon 2, Bayreuth 1987, s. 337. K varhanáři Müllerovi viz J. Brtek, Varhanář Christof Müller z Pomezí a Úšovic. Sborník chebského muzea 2004, Cheb 2005, s. 110-117. |
|
18) |
SOkA Cheb, kronika obce Horní Lomany 1921-1933, s. 26. |
|
19) |
Z. Černý, M. Fišer, Umění ve Františkových Lázních, Horažďovice 2017, s. 52-53. Z. Černý, T. Dostál, Bolest v kameni. Pomníky vojákům…, Cheb 2007, s. 138. |
|
20) |
J. Köhler, Eine Kunde des politischen und Schulbezirkes Eger, Eger 1905, s. 162-163. L. Schreiner a kol., Heimatkreis Eger, c. d., s. 411. |