Farnost Františkovy Lázně - Město

 

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně

 

Farnost Františkovy Lázně - Venkov

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně - venkov

 

Povzbuzení I. (ke Čtvrté neděli postní 2020)


Ona tam nebyla?
  Jak jsem již dříve psal, věříme ve „společenství svatých“, což obnáší tu skutečnost, že skrze svůj křest jsme v Ježíši Kristu vzájemně spojeni do jednoho těla Jeho Církve a to navzdory fyzické nebo i časové vzdálenosti, která jednotlivé křesťany dělí. Jsme ve společenství, i když se nevidíme. To je užitečné si uvědomovat právě v takových časech, jaké právě prožíváme. Nejsme sami, nejsme opuštěni – ani od Boha, ale ani od lidí. Jenom je nevnímáme. S Bohem, kterého máme všude kolem sebe, jsme to nějak samozřejmě schopni přijmout a neudivuje nás to. Ale o husté síti vztahů, která nesena mocí Zmrtvýchvstalého, jsme tak doposud velmi málo uvažovali. Intenzivně se církevní společenství prožívalo takřka výhradně na úrovni fyzických setkání. Spousty poutí, výletů, dýchánků, setkání, schůzí, společenství a jiných podobných aktivit, čím dál více překrývalo tu skutečnost, že Církev je více než jen to, že se spolu sejdeme, my, co se známe a máme se rádi. Církev je větší, než těch pár (či více) lidí, které potkáme při nějaké nábožensko-společenské akci. Církev je Ježíš Kristus, On je její skutečná hlava; a pak také ohromné množství světců, počínaje Pannou Marií; a pak množství duší v očistci a nakonec i stovky miliónů pokřtěných lidí, kteří momentálně žijí na světě.
  Jak jsem Vás na popud Biskupské konference vyzval před týdnem, modlívám se o každé dvacáté hodině večer modlitbu růžence. Několik dní jsem se takto modlil sám, myslel jsem sice, že nějaká křesťanská televize, nebo rádio bude takovou modlitbu ve 20 hodin přenášet, ale dlouho nic. Až ve čtvrtek se na rádiu Proglas konečně večer takový přenos objevil. A bylo to velice hezké, nic takového jsem doposud nepoznal. Modlil se růženec světla. Růženec je mariánská modlitba a tak jsem při ní rozjímal o tom, jak se vrůzných tajemstvích tohoto růžence, ale i v jiných růžencových tajemstvích uplatňuje Panna Maria osobně. Při tajemstvích radostného růžence je bezprostředně Panna Maria zapojena do všech pěti tajemství. Při tajemstvích slavného růžence je bezprostředně Panna Maria zapojena do tří z pěti (Seslání Ducha sv., Nanebevzetí, Korunování). Při tajemstvích bolestného růžence je bezprostředně Panna Maria zapojena do dvou z pěti tajemství (je potkána při nesení kříže a přítomna je při ukřižování). Ovšem při tajemstvích růžence světla je bezprostředně Panna Maria zapojena pouze do jediného tajemství z pěti (v Káně galilejské). V průběhu toho rozhlasového růžence jsem to nějak v hlavě počítal, dokud jsme nedošli k poslednímu z tajemství „Ježíš, který ustanovil Eucharistii“. Vrcholná událost pro celou Církev, a nejčestnější člen Církve, Maria, u toho není (jako i u některých jiných). Matka Boží u toho není. Chybí při ustanovení Eucharistie. Mělo to asi nějaký význam. A mohlo jich to mít i více.
    Ne, že bychom byli Matce Boží podobni ve svatosti a mohli opomíjet ten významný prostředek spásy, jímž je Eucharistie, ale vzpomeňme na to, že naše společenství není jenom společenstvím těch, co se vidí. Ona totiž nakonec Panna Maria byla svým způsobem přítomna i při ustanovení Eucharistie i při všech událostech, o nichž na první pohled máme za to, že přítomna nebyla. Pokaždé se ty události, pokud v nich figuruje Ježíš, její Syn, odehrávají i s její, svého druhu, přítomností právě proto, že je při nich její Syn. On nese její vklad, který do něho z Boží milosti směla vložit. On je její Syn,a tak s sebou nese i to, co má od své Matky. V Kristu je přítomna i Maria a podobně, kde je On, jsme jako přijaté Boží děti spolu s Ním přítomni i my.
    Nejsme osamělí. Není nám docela upřena možnost být na mši svaté. Můžeme jí být přítomni pokaždé, když se kdekoliv na světě koná. Je při ní Ježíš, jsem při ní i já a celá Církev. Musíme to vědět, abychom si to uvědomili a dokázali z toho žít, když situace je taková, že nemůžeme přijít fyzicky. Až to půjde, přijdeme. A přijdeme rádi, jako člověk, který dlouho hladověl, se rád nají. A to nasycení je pak po půstu pocítěno jako o to příjemnější. Naše víra ve společenství svatých, které mezi námi a Bohem spojuje neviditelná síť, může být právě takovou nouzí, v níž jsme, prohloubena – a bude to jenom dobře. Až zase budeme mít možnost scházet se viditelně hlavně při mši svaté, která nekonečně převyšuje každá lidská setkání, bude naše vnímání Božího působení zase o něco plastičtější a lahodnější.
Ať Vám do té doby, ale v každém čase, žehná všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch Svatý a na přímluvu Matky Boží Vás i Vaše blízké chrání!

P. Jan.

P.S.: Telefonní číslo 354 542 481 na faru, kde se povětšinou nacházím, asi znáte. Chcete-li se mnou mluvit, klidně se ozvěte. Nemám všechny Vaše kontakty, protože se mi po poslední vichřici neopravitelně porouchal 19 let starý fax, v jehož mrtvých útrobách mnohá telefonní čísla zůstala nedosažitelná. Nový telefon ale funguje.