Farnost Františkovy Lázně - Město

 

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně

 

Farnost Františkovy Lázně - Venkov

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně - venkov

 

 

Bůh má záměr léčit

Promluva při mši předcházející obřadu žehnání léčebných pramenů

15. května 2021 ve Františkových Lázních

Deus, qui ad salutem humani generis,
maxima quaeque sacramenta in aquarum substantia condidisti…


Celý svět je zasažen vážnou nemocí. Ale je nemocný už dlouho, ne jenom ten poslední rok, jak si asi leckdo myslí. Je nemocný - a to v důsledku toho, že se aktivně a dlouhodobě odlučuje od svého Původce. Podobně, jako usychá větev, která se odlamuje od kmene, i společnost, která se odděluje od Boha, chřadne.

Zní to sice tragicky a v mnohém to tragicky může i skončit - může, ale nemusí. Tak, jako mnohé z chorob našich těl je léčitelných – a proto máme také nemocnice a lázeňská místa – tak i četné choroby společnosti, jíž jsme součástí, nemusí být fatálními. Proto konstatování špatného stavu nějaké věci nemusí nutně znamenat škarohlídství, ale spíše touhu po nápravě, která je naštěstí možná.

Bolavá těla a rozbolavělé duše jsou často předmětem našeho zájmu ne proto, že si libujeme v té bolesti, ale proto, že chceme s takovou bolestí něco udělat k lepšímu. Naštěstí tam, kde je nějaká nouze, často bývá k mání i východisko z ní. Bůh není škodolibé zlé dítě, které vystaví sobě na milost vydaná malá zvířátka nějakým strádáním a pokusům, jen pro zvrhlé ukrácení své dlouhé chvíle. Vše, co nás obklopuje, když se projdeme po našich lázních, nás ubezpečuje o tom, že naše lidská nouze má šanci nalézt řešení. Ty prameny a léčivé zdroje jsou prstem Božím, který ukazuje na Stvořitelovu blahou vůli opravit to, co v důsledku neblahé lidské svévole bylo porušeno. Kolik krásných věcí nás v tomto světě ubezpečuje o tom, že svět je nastaven pro člověka, že svět je nastaven k jeho prospěchu. Svět je darem svého Stvořitele člověku. Člověk není parazitem na Zemi, ale vrcholným a chtěným Božím dílem, pro které je vše ostatní na Zemi stvořeno. Tak ostatně hovoří i Písmo svaté. Vše, co nás obklopuje, je dobré a měli jsme dobrými být původně i my, ale chybným rozhodnutím prvních lidí proti Stvořiteli vstoupil do světa rozpor. Rozpor se stvořitelským záměrem, který jinak je také nazýván hřích.

Kde je hřích, je také porucha – přímo či nepřímo. Ale protože Stvořitel nerezignoval na svůj původní záměr dobra, poskytuje mnoho příležitostí k odstranění nejenom hříchu, ale také poruchy, která z něj pochází.

Lázeňské zdroje jsou i pro nevěřícího křiklavou reklamou na tuto Boží vůli opravovat, co jiná vůle na jeho stvořitelském díle poškodila. Bylo by příliš velkou náhodou, aby se náhodně a bez adresáta objevovaly samy od sebe prostředky, které tak báječně léčí tak komplexní poruchy našeho zdraví. A tak speciálně voda, která je u nás důležitým léčebným prostředkem léčící neduhy těla, nachází už od pradávna své uplatnění v liturgii Církve. Přímo z Kristova rozkazu: „…křtěte!...“ je ve vodě založen počátek obnovy lidského pokolení zasaženého hříchem a jeho následky. To, co v balneologických zařízeních nacházíme jako prostředek uzdravení těla, je v chrámových prostorách dávno užíváno jako prostředek k uzdravení duše a jejímu zpětnému nadřízení tělu. Křtem se věci navracejí ke svému původnímu řádu stanovenému Stvořitelem a dokonce více, než to. Křtem se lidem dává podíl na tom, co dříve neměli, podíl na Božím životě. A voda, která u toho je přítomna, z vnějšku viditelně naznačuje, jaká očista, obroda a uzdravení se děje uvnitř.

Máme to štěstí, že přímo před očima se nám předobrazně odehrává v lázních to, co se jinak odehrává skrytě v duši člověka, podstupujícího Kristův křest.

Máme to štěstí, že je nám v bohatství přírodních lázeňských zdrojů naznačována předobrazně štědrost Boží milosti zahrnující lidskou duši svou péčí.

Máme to štěstí, že přímo před našimi zraky může dojít k postupnému vyzdravění těch, kdo jsou této léčivé vodě vystaveni.

Zdá se nám to jako samozřejmé, vždyť se tak děje už stovky roků. Ale není to samozřejmé, máme za co být vděčni! A z vděčnosti berme, co se dává. Bůh má záměr léčit. Abychom byli vyzdravěni, musí se náš zájem s tím Božím zájmem setkávat.

 

P. Jan Nep. Janeček, O.Cr.