Farnost Františkovy Lázně - Město

 

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně

 

Farnost Františkovy Lázně - Venkov

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně - venkov

 

 

CREDO - VÝKLAD APOŠTOLSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY (1/6)


Co bychom si mohli myslet o matematikovi, který nezná malou násobilku? Nebo o dopravním policistovi, který nezná základní dopravní předpisy. Mnoho katolíků dnes nezná a svým životem je velmi vzdáleno obsahu katolické víry. Mají pokřivené náboženské názory a ani nevědí, jak velmi se odchylují od víry, kterou Kristus svěřil Katolické církvi. Přesto se takoví lidé mnohdy mylně pokládají za katolické křest'any. Leckdy jsou jejich omyly tak hluboké, že se nemohou zvát nejenom katolíky, ale ani křest'any. Neznají ani „malou násobilku", natož „dopravní předpisy" křesťanského náboženství. Skutečná spasitelná zvěst Ježíše Krista tak v jejich životě nemůže hrát žádnou zásadní úlohu. To je smutné! Teprve dosažené poznání o víře nechává katolickou víru v celé její kráse vyniknout a činí ji hodnotou, kterou je možné si zamilovat. - Člověk nemůže milovat, co nezná. - Člověk nemůže zapalovat, když nehoří. - Člověk nemůže předávat dál, co sám nemá.
Náboženský život nechřadne jenom v Čechách, jak se domníváme. A to chřadnutí není způsobeno jenom dlouhodobou komunistickou atheizací. Komunisté zde nejsou u moci už 30 let a mimo naši zem na Západě nikdy komunistické systémy nevládly, a přesto i tam lze spatřit zmatek přinášející rozvrat náboženského života. Rozbředlost, postupné vyvětrávání křesťanství a jeho přerod v nezávaznou zájmovou kratochvíli. Takový stav tedy nemůže mít svou příčinu jen v někdejším komunistickém útlaku, ale má ji hlavně v zanedbávání hlásání a vyznávání víry. Konkrétní nauky víry. Tam, kde se pěstuje jenom jakési pocitové náboženství nevázané na konkrétní obsah víry, nezbytně se časem sklouzne mimo to, co lze zvát Kristovým odkazem a pravou vírou.
Abychom se mohli vzchopit, nezbývá, než obrátit svou povinnost evangelizace nejprve do vlastních řad. Mnohé, z toho, co Církev vždy učila a má povinnost stále učit, a co budu postupně opakovat, snad známe; ale jestliže něco z toho, co zazní, neznáme, nebo se to snad někomu i protiví, at' zpozorní, protože v tom bodu se nachází mimo Církev, a spása takového věřícího s pokřivenou či neúplnou vírou je ohrožena.
Následující text je jen jakousi stručnou osnovou, která pochází z dílny P. Martina Ramma. Tam, kde bylo třeba, jsem jej mírně poupravil s přihlédnutím k jazykovým zvyklostem; a tam, kde bylo potřeba text rozšířit, postupoval jsem podle Kompendia Katechismu Katolické církve.

Úvod

1. Proč jsme na zemi?
 Na zemi jsme, 1) abychom Boha poznávali, milovali Ho a Jemu sloužili, 2) a tak došli do nebe. „Bože, Ty jsi nás
 stvořil pro Sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě." (sv. Augustin) „Co prospěje člověku, když
 celý svět získá, ale škodu na duši utrpí?" (Mt 16,26)

2. Co musíme dělat, abychom přišli do nebe?
 
Abychom přišli do nebe, musíme 1) věřit v Boha, 2) dodržovat jeho přikázání 3) a využívat prostředky milosti.
 Milost je vnitřní nadpřirozený dar, který nám Bůh dává, abychom došli věčné spásy. Rozlišuje se 1) milost
 posvěcující 2) a milost pomáhající. - Milost posvěcující z nás dělá Boží děti. - Milost pomáhající nám pomáhá žít jako Boží děti. Prostředky milosti jsou 1) Svátosti (tedy účinná znamení ustanovená přímo Ježíšem Kristem: křest,
 biřmování, svátost oltářní, svatá zpověd', pomazání nemocných, svěcení kněžstva a manželství), 2) Svátostiny (tedy
 různá požehnání, svěcení a svěcené předměty), 3) Modlitba.
3. O čem pojednává Katechismus?
 Katechismus pojednává 1) o víře, 2) o přikázáních, 3) o prostředcích milosti, které nám ve víře i v pinění přikázání
 pomáhají.
4. Co znamená věřit?
 Věřit znamená přijímat jako závazně pravdivé všechno, co Bůh zjevil a skrze Církev k věření předkládá.
5. Proč musíme věřit všechno, co Bůh zjevil?
 Musíme věřit všechno, co Bůh zjevil, protože Bůh neklame a ani nemůže lhát. Boží slovo je vždy pravda. Jenom
 pro lidi je občas těžké něco pochopit. V katolické víře není nic, co by rozumu odporovalo, ale mnohé rozum
 přesahuje. Takové skutečnosti víry, které přesahují náš rozum, nazýváme tajemstvími víry.
6. Skrze koho nám Bůh zjevil, v co musíme věřit?
 Musíme věřit, co nám Bůh zjevil 1) ve Starém zákoně skrze patriarchy a proroky, 2) v Novém zákoně skrze svého
 Syna Ježíše Krista a apoštoly.
7. Kdo nás učí, co Bůh zjevil?
 Co Bůh zjevil, nás učí katolická Církev. Je autorizována k tomu, aby závazně učila o Bohu. „Buďte si však především
 vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu." (2Petr 1,20)
8. Kde je obsaženo, co Bůh zjevil?
 Co Bůh zjevil je obsaženo 1) v Písmu svatém 2) v ústním předávání (Apoštolské tradici). „Nuže tedy, bratři, stůjte
 pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, at' už slovem nebo dopisem." (25012,15)
9. Které knihy patří k Písmu svatému?
 K Písmu svatému patří ty knihy, které byly napsány z vnuknutí Ducha Svatého. Toto působení Ducha Svatého
 nazýváme inspirací. Písmo svaté obsahuje 72 knih. Dělí se na Starý a Nový Zákon. Nejdůležitější knihy Nového
 Zákona jsou čtyři Evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana.
10. Stačí žít si svou víru jenom vnitřně?
  Nestačí mít víru jenom uvnitř, jako soukromou věc. Je třeba ji také žít a navenek vyznávat. „Každý, kdo se ke mně
  přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi" (Mt 10,32)
11. Jakými znameními vyznává katolický křest'an svou víru?
  Katolický křest'an vyznává svou víru svatým znamením kříže. - Ústy vyznáváme víru v trojjediného Boha: „Ve
  jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen." - Rukou naznačujeme na sobě kříž a vyznáváme Ježíše, který pro
  nás lidi se stal člověkem a na kříži nás vykoupil.
12. Jak zní Apoštolské vyznání víry?
  1) Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. 2) I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána
  našeho; 3) jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, 4) trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován
  umřel i pohřben jest; 5) sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; 6) vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha,
  Otce všemohoucího; 7) odtud přijde soudit živé i mrtvé. 8) Věřím v Ducha Svatého, 9) svatou Církev obecnou,
  společenství svatých, 10) odpuštění hříchů, 11) vzkříšení těla 12) a život věčný. Amen. Toto vyznání víry se nazývá
  „apoštolské", protože pochází z doby apoštolů. Vyznání víry nevzniklo jako modlitba, ale hlavně jako jasné
  vyjádření obsahu víry, která spojuje skutečné křest'any na bezpečné cestě k Bohu. Text tohoto vyznání víry má
  dvanáct částí, které se stanou osnovou pro jeho výklad jako jednotlivé články víry.

První článek víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
13. Kdo je Bůh?
  Bůh je Pán nebe i země.
14. Proč říkáme, že Bůh je věčný?
  Říkáme, že Bůh je věčný, protože vždycky byl a vždycky bude. Je bez původu.
15. Proč říkáme, že Bůh je všudypřítomný?
  Říkáme, že Bůh je všudypřítomný, protože je všude: v nebi, na zemi a na všech místech. Zvláštním způsobem je
  Bůh přítomný v nebi, ve svatostánku a v každé duši, která je ve stavu Boží milosti.

 

CREDO - VÝKLAD APOŠTOLSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY (2/6)


Co bychom si mohli myslet o matematikovi, který nezná malou násobilku? Nebo o dopravním policistovi, který nezná základní dopravní předpisy. Mnoho katolíků dnes nezná a svým životem je velmi vzdáleno obsahu katolické víry. Mají pokřivené náboženské názory a ani nevědí, jak velmi se odchylují od víry, kterou Kristus svěřil Katolické církvi. Přesto se takoví lidé mnohdy mylně pokládají za katolické křest'any. Leckdy jsou jejich omyly tak hluboké, že se nemohou zvát nejenom katolíky, ale ani křest'any. Neznají ani „malou násobilku", natož „dopravní předpisy" křesťanského náboženství. Skutečná spasitelná zvěst Ježíše Krista tak v jejich životě nemůže hrát žádnou zásadní úlohu. To je smutné! Teprve dosažené poznání o víře nechává katolickou víru v celé její kráse vyniknout a činí ji hodnotou, kterou je možné si zamilovat. - Člověk nemůže milovat, co nezná. - Člověk nemůže zapalovat, když nehoří. - Člověk nemůže předávat dál, co sám nemá.
Náboženský život nechřadne jenom v Čechách, jak se domníváme. A to chřadnutí není způsobeno jenom dlouhodobou komunistickou atheizací. Komunisté zde nejsou u moci už 30 let a mimo naši zem na Západě nikdy komunistické systémy nevládly, a přesto i tam lze spatřit zmatek přinášející rozvrat náboženského života. Rozbředlost, postupné vyvětrávání křesťanství a jeho přerod v nezávaznou zájmovou kratochvíli. Takový stav tedy nemůže mít svou příčinu jen v někdejším komunistickém útlaku, ale má ji hlavně v zanedbávání hlásání a vyznávání víry. Konkrétní nauky víry. Tam, kde se pěstuje jenom jakési pocitové náboženství nevázané na konkrétní obsah víry, nezbytně se časem sklouzne mimo to, co lze zvát Kristovým odkazem a pravou vírou.
Abychom se mohli vzchopit, nezbývá, než obrátit svou povinnost evangelizace nejprve do vlastních řad. Mnohé, z toho, co Církev vždy učila a má povinnost stále učit, a co budu postupně opakovat, snad známe; ale jestliže něco z toho, co zazní, neznáme, nebo se to snad někomu i protiví, at' zpozorní, protože v tom bodu se nachází mimo Církev, a spása takového věřícího s pokřivenou či neúplnou vírou je ohrožena.

První článek víry:
  Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země (pokračování).
16. Proč říkáme, že Bůh je dobrý?
  Je to jeho vlastnost související s jeho dokonalostí a svatostí. Boží dobrotu poznáváme z toho, že nám prokazuje
  mnoho dobrého a především že chce naši věčnou spásu.
17. Proč říkáme, že Bůh je vševědoucí?
  Říkáme, že Bůh je vševědoucí, protože všechno zná: věci minulé, přítomné i budoucí. Zná dokonce všechny naše
  myšlenky. Poznává sebe, i věci mimo sebe, poznává i budoucí lidské činy, které se jistě stanou, i činy možné,
  které by se staly, kdyby byla spiněna nějaká podmínka.
18. Proč říkáme, že Bůh je spravedlivý?
  Říkáme, že Bůh je spravedlivý, protože dobré odměňuje a zlé trestá. „Každému se odmění podle jeho skutků"
  (Řím 2,6)
19. Proč říkáme, že Bůh je milosrdný?
  Říkáme, že Bůh je milosrdný, protože každému kajícímu hříšníkovi rád odpouští.
20. Jak se dává Bůh člověku poznat?
  Bůh se dává člověku poznat: 1) skrze viditelný svět, 2) skrze hlas svědomí 3) a především skrze Boží Zjevení.
  Boží zjevení má vrchol a napinění v Ježíši Kristu. Je uzavřeno smrtí posledního apoštola. Tedy žádné další zásadní
  a převratné poznatky o Bohu na tomto světě po smrti posledního z apoštolů už Bůh nikomu nedává.
21. Kolik Osob je v Bohu?
  V Bohu jsou tři Osoby: 1) Otec 2) Syn, 3) a Duch Svatý.
  Každá ze tří Osob je pravý Bůh. Tři božské Osoby jsou však JEDNÍM Bohem. Nauka o Nejsvětější Trojici nebo o trojjediném Bohu je tajemstvím víry. Náš rozum je příliš malý, aby trojjediného
  Boha mohl skutečně uchopit. Bůh je totiž nekonečně veliký a úžasný! „Učte všechny národy a křtěte je ve jménu
  Otce i Syna i Ducha Svatého!" (Mf 28, 19)
22. Za co děkujeme třem božským Osobám?
  Děkujeme 1) Otci, že nás stvořil, 2) Synu, že nás vykoupil 3) Duchu Svatému, že nás posvěcuje.
23. Odkud se vzal svět?
  Bůh nebe i zemi stvořil a zvolil si k tomu prostředky, které nemusíme vždycky docela chápat. Důležitá je
  skutečnost, že svět má svůj původ v záměrné Boží činnosti. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." (Gn 1,1)
24. K čemu stvořil Bůh svět?
  Bůh stvořil svět 1) ke své slávě 2) a pro dobro lidí. „Nebesa vypravují o Boží slávě; o dílu jeho rukou zvěstuje
  obloha." (2119,2)
25. Co neustále Bůh pro svět dělá?
  Bůh udržuje a řídí svět. Boží starost o svět se nazývá Boží prozřetelnost.
  Ačkoliv je Bůh dobrý, všemohoucí a prozřetelný připouští zlo ve světě. Ne, že by je sám chtěl či působil, ale
  existenci zla dočasně připouští s tím, že stejně zlo bude nakonec docela potlačeno. Do té doby dopouští existenci
  zla vždy se zřetelem na nějaké dobro, které zamýšlí. Tajemství existence zla osvětluje působení Ježíše Krista,
  který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl veliké mravní zlo - hřích lidí. Lidské hříchy jsou příčinami četných zel
  ve světě, Bůh, protože respektuje lidskou svobodu, dočasně špatná rozhodnutí lidí i jejich následky snáší. Bůh zlo
  dopouští jako trest pro zlé lidi a jako zkoušku pro lidi dobré. V utrpení se patří vzpomenout na spravedlivého Joba  
  a na výzvu „buď vůle tvá" z Modlitby Páně.
26. O koho se Bůh stará se zvláštní láskou?
  Se zvláštní láskou se Bůh stará o lidi. Člověk i ve své porušenosti je Bohem privilegovaným tvorem, člověk tak
  stojí na vrcholku Božího zájmu o svět.
27. Stvořil Bůh jenom viditelné tvory?
  Bůh stvořil také neviditelné tvory — anděly. Anděl je čirý duch, tj. nemá žádné tělo. Andělů je nespočetně mnoho.
28. Jací byli na počátku všichni andělé?
  Na počátku byli všichni andělé dobří a svatí.
29. Zůstali všichni andělé dobří?
  Ne, mnoho andělů nechtělo Boha poslouchat, a tak upadli do hříchu.
30. Jak byli zlí andělé za svůj hřích potrestáni?
  Zlí andělé byli navěky svrženi do pekla. Peklo tedy není prázdné, i kdyby tam snad chyběly duše zavržených lidí.
31. Co pro nás dělají dobří andělé?
  Dobří andělé 1) nás chrání na těle i na duši, 2) nabádají nás k dobrému 3) a prosí za nás. Každý člověk má jednoho
  anděla strážného. „Svým andělům dal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách" (2 91, 11)
32. Co od nás očekává anděl strážný?
  Anděl strážný od nás očekává, 1) že ho budeme volat 2) a že ho budeme poslouchat.
  Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj: mě vždycky veď a napravuj, ke všemu dobrému mě
  vzbuzuj. Ctnostem svatým mě vyučuj, ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj. Tělo, svět, ďábla přemáhám, na tvá
  vnuknutí pozor dávám. A tak s tebou ve spojení ať vytrvám do skonání, po smrti pak v nebi věčně chválím Boha
  ustavičně. Amen.
33. Jak se k nám chovají zlí duchové?
  Zlí duchové nás nenávidí a hledají, jak nám škodit na těle a na duši. Závidí člověku jeho postavení v Božím řádu
  a chtějí člověku ublížit, aby zasáhli Boha, který lidi miluje.
34. Kdy nám nemohou zlí duchové škodit?
  Zlí duchové nám nemohou škodit, když pevně stojíme v dobrém a v pokušení prosíme Boha o pomoc. „Buďte
  střízliví a bděte! Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti
  němu silní vírou." (1Ptr 5,8n.)
35. Z čeho se skládá člověk?
  Člověk se skládá z těla a duše. „Bůh postavil člověka na zemi a vdechl do jeho chřípí dech života." (Gn 2,7) Člověk  
  je živý, dokud jsou tělo a duše spojeny. Když umře, odděluje se duše od těla. Tělo se ukládá do země a rozpadá
  se v prach. Duše však žije dál, protože je nesmrtelná.

CREDO - VÝKLAD APOŠTOLSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY (3/6)


Co bychom si mohli myslet o matematikovi, který nezná malou násobilku? Nebo o dopravním policistovi, který nezná základní dopravní předpisy. Mnoho katolíků dnes nezná a svým životem je velmi vzdáleno obsahu katolické víry. Mají pokřivené náboženské názory a ani nevědí, jak velmi se odchylují od víry, kterou Kristus svěřil Katolické církvi. Přesto se takoví lidé mnohdy mylně pokládají za katolické křest'any. Leckdy jsou jejich omyly tak hluboké, že se nemohou zvát nejenom katolíky, ale ani křest'any. Neznají ani „malou násobilku", natož „dopravní předpisy" křesťanského náboženství. Skutečná spasitelná zvěst Ježíše Krista tak v jejich životě nemůže hrát žádnou zásadní úlohu. To je smutné! Teprve dosažené poznání o víře nechává katolickou víru v celé její kráse vyniknout a činí ji hodnotou, kterou je možné si zamilovat. - Člověk nemůže milovat, co nezná. - Člověk nemůže zapalovat, když nehoří. - Člověk nemůže předávat dál, co sám nemá.
Náboženský život nechřadne jenom v Čechách, jak se domníváme. A to chřadnutí není způsobeno jenom dlouhodobou komunistickou atheizací. Komunisté zde nejsou u moci už 30 let a mimo naši zem na Západě nikdy komunistické systémy nevládly, a přesto i tam lze spatřit zmatek přinášející rozvrat náboženského života. Rozbředlost, postupné vyvětrávání křesťanství a jeho přerod v nezávaznou zájmovou kratochvíli. Takový stav tedy nemůže mít svou příčinu jen v někdejším komunistickém útlaku, ale má ji hlavně v zanedbávání hlásání a vyznávání víry. Konkrétní nauky víry. Tam, kde se pěstuje jenom jakési pocitové náboženství nevázané na konkrétní obsah víry, nezbytně se časem sklouzne mimo to, co lze zvát Kristovým odkazem a pravou vírou.
Abychom se mohli vzchopit, nezbývá, než obrátit svou povinnost evangelizace nejprve do vlastních řad. Mnohé, z toho, co Církev vždy učila a má povinnost stále učit, a co budu postupně opakovat, snad známe; ale jestliže něco z toho, co zazní, neznáme, nebo se to snad někomu i protiví, at' zpozorní, protože v tom bodu se nachází mimo Církev, a spása takového věřícího s pokřivenou či neúplnou vírou je ohrožena.

První článek víry:
  Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země (pokračování).
36. Skrze co je člověk podobný Bohu?
  Člověk je podobný Bohu skrze duši. „Bůh stvořil člověka jako svůj obraz." (Gn 1,27) První lidé se jmenovali Adam
  a Eva. Jsou to prarodiče lidského pokolení. Od nich pochází všichni lidé bez výjimky.
37. Jaké zvláštní dary dal Bůh prvním lidem?
  Bůh dal prvním lidem 1) jasný rozum, 2) zvláště pevnou vůli 3) a radosti ráje. Žili šťastně v ráji, byli prosti zlých  
  náklonností a nemuseli trpět ani zemřít.
38. Jaký byl nejznamenitější dar, který dal Bůh prvním lidem?
  Nejznamenitější dar, který dal Bůh prvním lidem, byla milost posvěcující. Skrze milost posvěcující dostává člověk
  podíl na Božím životě. Tak se stává dítětem Božím a dědicem nebe. „Jsme-li děti, pak také dědici, dědici Boží a
  spoludědici Kristovi." (Řím 8,17) Bůh chtěl, aby milost posvěcující a další mimořádné dary, mohly po Adamovi
  přejít na jeho potomky, jako posvátné dědictví. Také my bychom je zdědili, kdyby Adam byl nezhřešil.
39. Jak Bůh vyzkoušel první lidi?
  Bůh dal prvním lidem příkaz, aby vyzkoušel jejich poslušnost. „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst. Jenom ze
  stromu poznání dobrého a zlého jíst nesmíš, protože v den, kdy z něj pojíš, musíš zemřít." (Gn 2,16)
40. Co udělali Adam a Eva?
  Adam a Eva byli neposlušní. Přestoupili Boží příkaz.
41. Co první lidé hříchem ztratili?
  Hříchem ztratili milost posvěcující a zvláštní dary. Nemohli už více přijít do nebe, protože bez posvěcující milosti
  je nebe pro lidi uzavřené. Museli opustit ráj, protože rozhodnutím proti Bohu oslabili své právo zvát se dětmi Božími. Jejich rozum byl zatemněn a vláda jejich vůle nad vášněmi oslabena. Získali náklonnost ke zlému, museli
  mnoho trpět a nakonec zemřít.
42. Uškodil tak Adam jenom sám sobě?
  Adam neuškodil jenom sobě. Všichni lidé zdědili 1) hřích Adamův a 2) jeho zlé následky. Proto mluvíme
  o „dědičném hříchu". Tím je myšleno, že lidé přicházejí na svět bez posvěcující milosti. Skrze svatý křest se
  dědičný hřích odstraňuje, ale následky dědičného hříchu zůstávají — asi jako hluboké jizvy a poruchy funkcí po
  nějakém závažném zranění.
43. Jaké jsou následky dědičného hříchu?
  1) Lidé mají náklonnost ke zlému. 2) Jejich rozum je zatemněn a jejich vůle oslabena. 3) Musí mnoho trpět
  a nakonec zemřít. „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny
  lidi." (Řím 5,12) Výjimkou je Panna Maria, která byla pro budoucí zásluhy svého Syna už sama počata, aniž by na
  ní ulpěl hřích. Této výsadě při vzniku těla Panny Marie se říká neposkvrněné početí.
44. Co udělal Bůh, aby člověku znovu otevřel nebe?
  Bůh se nad nešťastnými lidmi smiloval. Přislíbil jim Vykupitele a po mnoha letech jej také poslal. „Když však přišla
  pinost času, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy." (Gal 4,4) „Všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími
  dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno." (J 1,12)

Druhý článek víry:
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho
45. Kdo je tím Vykupitelem, kterého Bůh poslal?
  Vykupitel je Ježíš Kristus. V něm se vypinilo všechno, co předpovídali proroci. - Jméno Ježíš znamená Vykupitel,
  Spasitel. - Kristus znamená Pomazaný.
46. Co vyznáváme ve druhém článku víry?
  Ve druhém článku víry vyznáváme, že Ježíš Kristus je Syn Boží a pravý Bůh. Kdo tedy nevěří, že je Ježíš pravý
  Bůh, nemůže se nazývat křesťan.
47. Kdo nás přesvědčuje, že je Ježíš Kristus pravý Bůh?
  Že je Ježíš Kristus pravý Bůh nás přesvědčuje 1) nebeský Otec, 2) Ježíš sám 3) a apoštolové. „Toto je můj
  milovaný Syn, toho poslouchejte!" (Mk 9,7)

Třetí článek víry:
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny
48. Co vyznáváme ve třetím článku víry?
  Ve třetím článku víry vyznáváme, že Syn Boží se stal člověkem.
49. Kdo je Matkou Vykupitele?
  Matkou Vykupitele je nejblahoslavenější Panna Maria. Protože je Ježíš Bohem, nazývá se také Maria Matkou
  Boží. Uctíváme ji zvláštním způsobem, protože svou vznešeností převyšuje všechny svaté lidi a anděly..
50. Jakými poctami je Maria vyznamenána?
  1) Maria je uchráněna od dědičného hříchu a zůstala čistá od hříchů osobních. 2) Je jakožto Matka Boží zároveň
  nejčistější Panna. 3) Na konci svého života byla s tělem i duší vzala do nebe.
51. Proč se Boží Syn stal člověkem?
  Boží Syn se stal člověkem, 1) aby zadostiučinil za naše hříchy, 2) aby nám získal zpět ztracenou milost, 3) aby
  nám svým učením a příkladem ukázal cestu do nebe.
52. Kde se Vykupitel narodil?
  Vykupitel se narodil v Betlémě ve chlévě.
53. Koho Bůh zvolil jako Ježíšova pěstouna?
  Jako Ježíšova pěstouna zvolil Bůh svatého Josefa.
54. Jak dlouho zůstal Ježíš u Marie a Josefa?
  Ježíš zůstal u Marie a Josefa třicet let. Tato doba se nazývá skrytý Ježíšův život. Potom Ježíš putoval, na různých  
  místech kázal a k potvrzení svých slov udělal mnoho zázraků. Tato doba se nazývá veřejný Ježíšův život.

CREDO - VÝKLAD APOŠTOLSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY (4/6)


Co bychom si mohli myslet o matematikovi, který nezná malou násobilku? Nebo o dopravním policistovi, který nezná základní dopravní předpisy. Mnoho katolíků dnes nezná a svým životem je velmi vzdáleno obsahu katolické víry. Mají pokřivené náboženské názory a ani nevědí, jak velmi se odchylují od víry, kterou Kristus svěřil Katolické církvi. Přesto se takoví lidé mnohdy mylně pokládají za katolické křest'any. Leckdy jsou jejich omyly tak hluboké, že se nemohou zvát nejenom katolíky, ale ani křest'any. Neznají ani „malou násobilku", natož „dopravní předpisy" křesťanského náboženství. Skutečná spasitelná zvěst Ježíše Krista tak v jejich životě nemůže hrát žádnou zásadní úlohu. To je smutné! Teprve dosažené poznání o víře nechává katolickou víru v celé její kráse vyniknout a činí ji hodnotou, kterou je možné si zamilovat. - Člověk nemůže milovat, co nezná. - Člověk nemůže zapalovat, když nehoří. - Člověk nemůže předávat dál, co sám nemá.
Náboženský život nechřadne jenom v Čechách, jak se domníváme. A to chřadnutí není způsobeno jenom dlouhodobou komunistickou atheizací. Komunisté zde nejsou u moci už 30 let a mimo naši zem na Západě nikdy komunistické systémy nevládly, a přesto i tam lze spatřit zmatek přinášející rozvrat náboženského života. Rozbředlost, postupné vyvětrávání křesťanství a jeho přerod v nezávaznou zájmovou kratochvíli. Takový stav tedy nemůže mít svou příčinu jen v někdejším komunistickém útlaku, ale má ji hlavně v zanedbávání hlásání a vyznávání víry. Konkrétní nauky víry. Tam, kde se pěstuje jenom jakési pocitové náboženství nevázané na konkrétní obsah víry, nezbytně se časem sklouzne mimo to, co lze zvát Kristovým odkazem a pravou vírou.
Abychom se mohli vzchopit, nezbývá, než obrátit svou povinnost evangelizace nejprve do vlastních řad. Mnohé, z toho, co Církev vždy učila a má povinnost stále učit, a co budu postupně opakovat, snad známe; ale jestliže něco z toho, co zazní, neznáme, nebo se to snad někomu i protiví, at' zpozorní, protože v tom bodu se nachází mimo Církev, a spása takového věřícího s pokřivenou či neúplnou vírou je ohrožena.

Čtvrtý článek víry:
trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest
55.    Co Ježíš na konci svého života vytrpěl?
Ježíš se pro nás krví potil, byl bičován, korunován trním, nesl těžký kříž a byl ukřižován.
56.    Proč Ježíš podstoupil hořké utrpení a smrt?
Ježíš podstoupil utrpení a smrt svobodně a z poslušnosti nebeskému Otci a z lásky k nám, hříšným lidem. „Byl obětován, protože to sám chtěl.“ (Iz 53,7) „Nikdo nemá větší lásku než ten, který dá za své přátele svůj život." (J 15,13)
57.    Od čeho nás Ježíš obětí kříže vykoupil?
Ježíš nás obětí kříže vykoupil od hříchu a od věčného zavržení. „Hle, Beránek Boží, ten, který snímá hříchy světa!" (J 1,29)
58.    Co nám Ježíš svým utrpením a smrtí zasloužil?
Ježíš nám svým utrpením a smrtí zasloužil Boží milost a nárok na nebe.
59.    Co se stalo s Ježíšovým tělem po jeho smrti?
Ježíšovo tělo bylo po jeho smrti sňato z kříže a položeno do hrobu.


Pátý článek víry:
Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých
60.    Kam se odebrala Ježíšova duše po jeho smrti?
Při sestoupení Ježíšově do pekel se zde slovo peklo užívá v širším slova smyslu ve významu podsvětí či předpeklí. Ježíšova duše po jeho smrti sestoupila do podsvětí, aby osvobodila duše zemřelých spravedlivých. Duše zemřelých spravedlivých musely čekat v předpeklí, protože nebe bylo ještě hříchy uzavřeno.
61.    Jaký zázrak způsobil Ježíš třetí den po své smrti?
Třetího dne po své smrti Ježíš opět spojil svou duši s tělem a slavně vstal z mrtvých. Že Ježíš opravdu vstal z mrtvých, dosvědčili apoštolově a jiní Ježíšovi učedníci, neboť ho po jeho Zmrtvýchvstání několikrát viděli. Že Ježíšova smrt nebyla zdánlivá, zajišťuje jeho probodení po popravě na kříži.
62.    Co nám ukazuje Ježíšovo Zmrtvýchvstání?
Ježíšovo Zmrtvýchvstání nám ukazuje, 1) že Ježíš je opravdu Bůh 2) a že také my vstaneme z mrtvých. Po svém Zmrtvýchvstání zůstal Ježíš ještě čtyřicet dní na zemi, aby apoštoly poučil o Božím království. „Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma:, Čekejte, až se splni Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem Svatým, až uplyne těchto několik dní.‘“ (Sk 1,4)

Šestý článek víry:
Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího
63.    Co udělal Ježíš čtyřicátý den po svém Zmrtvýchvstání?
Čtyřicátý den po svém Zmrtvýchvstání vstoupil Ježíš na Olivové hoře na nebesa. „Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma“ (Lk 24,50-52; srov. Sk 1,9-12) Ježíšovo lidství bylo po zmrtvýchvstání tzv. „oslavené", to znamená, že doznalo oproti schopnostem, jaké máme my, zdokonalení.
64.    Co znamená: „Sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“?
Vyznáváme, že Ježíš i jako člověk má účast na Otcově moci a slávě. Ve svém oslaveném lidství je Ježíš naším prostředníkem a přímluvcem u Otce v nebesích.
Sedmý článek víry: Odtud přijde soudit živé i mrtvé
65.    Proč přijde na konci světa Ježíš z nebe znovu?
Ježíš přijde znovu na konci světa s velkou mocí a slávou, aby soudil lidi. Tento soud se nazývá Všeobecný soud neboli Poslední soud. „Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny národy země a uvidí Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř světových stran, od jednoho konce nebes k druhému: (Mt 24,30-31)
66.    Proč se bude konat Poslední soud?
Poslední soud se bude konat, 1) aby všichni lidé poznali, že Bůh je spravedlivý a moudrý, 2) aby byl Ježíš před celým světem oslaven, 3) aby obdrželi dobří zaslouženou slávu a zlí zasloužené odsouzení. „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici: (Mt 25,31-33)
67.    Jak bude znít rozsudek Božského Soudce?
1) Dobrým řekne: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.11 (Mt 25,34) 2) Zlým řekne: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!11 (Mt 25,41)

Osmý článek víry: Věřím v Ducha Svatého
68.    Kdo je Duch Svatý?
Duch Svatý je třetí Božská Osoba. Je pravým Bohem stejně jako Otec a Syn.
69.    Kdy sestoupil Duch Svatý na apoštoly?
Duch Svatý sestoupil na apoštoly o Letnicích tedy padesátý den po Velikonocích. (Sk 2,1-4)
70.    Co v apoštolech Duch Svatý způsobil?
Duch Svatý apoštoly osvítil, posilnil a posvětil.
71.    Co působí Duch Svatý v Církvi?
Duch Svatý osvěcuje, posiluje a posvěcuje Církev. Řídí ji neviditelným způsobem až do konce světa.
72.    Co působí Duch Svatý v nás?
1) Duch Svatý dává duši nadpřirozený život. 2) Osvěcuje, posiluje a posvěcuje nás svými sedmi dary.

CREDO - VÝKLAD APOŠTOLSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY (5/6)


Co bychom si mohli myslet o matematikovi, který nezná malou násobilku? Nebo o dopravním policistovi, který nezná základní dopravní předpisy. Mnoho katolíků dnes nezná a svým životem je velmi vzdáleno obsahu katolické víry. Mají pokřivené náboženské názory a ani nevědí, jak velmi se odchylují od víry, kterou Kristus svěřil Katolické církvi. Přesto se takoví lidé mnohdy mylně pokládají za katolické křest'any. Leckdy jsou jejich omyly tak hluboké, že se nemohou zvát nejenom katolíky, ale ani křest'any. Neznají ani „malou násobilku", natož „dopravní předpisy" křesťanského náboženství. Skutečná spasitelná zvěst Ježíše Krista tak v jejich životě nemůže hrát žádnou zásadní úlohu. To je smutné! Teprve dosažené poznání o víře nechává katolickou víru v celé její kráse vyniknout a činí ji hodnotou, kterou je možné si zamilovat. - Člověk nemůže milovat, co nezná. - Člověk nemůže zapalovat, když nehoří. - Člověk nemůže předávat dál, co sám nemá.
Náboženský život nechřadne jenom v Čechách, jak se domníváme. A to chřadnutí není způsobeno jenom dlouhodobou komunistickou atheizací. Komunisté zde nejsou u moci už 30 let a mimo naši zem na Západě nikdy komunistické systémy nevládly, a přesto i tam lze spatřit zmatek přinášející rozvrat náboženského života. Rozbředlost, postupné vyvětrávání křesťanství a jeho přerod v nezávaznou zájmovou kratochvíli. Takový stav tedy nemůže mít svou příčinu jen v někdejším komunistickém útlaku, ale má ji hlavně v zanedbávání hlásání a vyznávání víry. Konkrétní nauky víry. Tam, kde se pěstuje jenom jakési pocitové náboženství nevázané na konkrétní obsah víry, nezbytně se časem sklouzne mimo to, co lze zvát Kristovým odkazem a pravou vírou.
Abychom se mohli vzchopit, nezbývá, než obrátit svou povinnost evangelizace nejprve do vlastních řad. Mnohé, z toho, co Církev vždy učila a má povinnost stále učit, a co budu postupně opakovat, snad známe; ale jestliže něco z toho, co zazní, neznáme, nebo se to snad někomu i protiví, at' zpozorní, protože v tom bodu se nachází mimo Církev, a spása takového věřícího s pokřivenou či neúplnou vírou je ohrožena.

Osmý článek víry: Věřím v Ducha Svatého (pokračování)
73.    Jak se nazývá sedm darů Ducha Svatého?
Sedm darů Ducha svátého je: 1) moudrost 2) rozum 3) rada 4) síla 5) umění 6) zbožnost 7) bázeň Boží. Tyto dary nás uschopňují „žít a jednat z vnuknutí Ducha Svatého“ (KKC 1266). Jsou dány zároveň s posvěcující milostí ve křtu. Rozvíjí se svátým biřmováním. Vysvětlení sedmi darů začíná v opačném pořadí: „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem" (Př 9,10). Bázeň Boží se vyhýbá zlému. Zbožnost miluje dobro. Umění učí rozlišovat. Síla uschopňuje k dobru. Rada ukazuje správné prostředky k bezpečnému dosažení cíle. Rozum umožňuje lépe pochopit víru. Moudrost sjednocuje s Bohem, aby ho z celého srdce milovala.
(Dvanáct „plodů Ducha Svatého" je: láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost, umírněnost, střídmost, čistota (srov. Gal 5,22).)

Devátý článek víry: Církev svátá katolická, společenství svátých
74.    Co je Církev?
1) Církev je tajemné tělo Kristovo, (srov. Kol 1,18) 2) Je lidem Božím, viditelným Kristovým královstvím na zemi.
75.    Kdo založil Církev?
Církev založil Ježíš Kristus. Tedy Církev není vlastnictvím žádného člověka. Ani laici, ani kněží, ani biskupové, ani papež v Církvi nesmí vládnout jako neomezení páni. Církev patří Kristu a kněží, biskupové i papež smějí Církev pouze spravovat - tedy nikdo nemá pravomoc měnit to, co Církvi při jejím založení uložil Ježíš Kristus.
76.    Jak založil Ježíš Církev?
1) Ježíš povolal dvanáct apoštolů a dal jim moc učit, vést a posvěcovat. 2) Svatého apoštola Petra potvrdil jako viditelnou hlavu Církve. 3) O Letnicích seslal Ducha Svatého.

77.    Jakými slovy potvrdil Ježíš svátého apoštola Petra jako hlavu Církve?
Ježíš potvrdil svátého apoštola Petra jako hlavu Církve slovy: 1) „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou Církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ (Mt 16,18-19) 2) „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.11 (Lk 22,31- 32) 3) „Pas mé beránky...Buď pastýřem mých ovcí...Pas mé ovce!“ (Jn 21,15-17). Svatý apoštol Petr vystoupil po Nanebevstoupení Páně jako hlava apoštolů a je od té doby jako hlava Církve uznáván.
78.    Kdo je nástupcem svátého apoštola Petra?
Nástupcem svátého apoštola Petra je biskup římský, papež. Papež je viditelnou hlavou Církve a zástupcem Kristovým. Nazývá se také svátý otec. Ježíš Kristus je neviditelnou hlavou Církve.
79.    Kdo jsou nástupci apoštolů?
Nástupci apoštolů jsou biskupové katolické Církve. Úřad biskupa se předává bez přerušení od dob apoštolů vkládáním rukou a modlitbou. Toto předávání z generace na generaci se nazývá apoštolská posloupnost.
80.    Kdo jsou pomocníci biskupů?
Pomocníci biskupů jsou kněží a jáhni. Plnost kněžství mají jen biskupové. Kněží mají svou kněžskou moc omezenu v tom, že nemohou světit nové biskupy, kněze a jáhny a nemohou bez pověření biřmovat. Jáhnové mají svou kněžskou moc omezenou ještě více než kněží: nemohou sloužit mši svátou, zpovídat a udílet pomazání nemocným. Kněží a jáhni působí jako prodloužená ruka biskupů, kteří jsou nástupci apoštolů.
81.    Jak je člověk přijímán do Kristovy Církve?
Do Kristovy Církve je člověk přijímán křtem. - Děkuji ti, nebeský Otče, že jsem se ve křtu narodil z vody a z Ducha svátého k novému životu. Mohu se nazývat tvým dítětem, poněvadž tys mi daroval podíl na svém životě. Děkuji ti, Ježíši Kriste, za tvou smrt a vzkříšení. Jsem k tobě připojen jako ratolest k vinnému kmeni. Jsem část tvého těla, jsem přičleněn k svátému lidu, k chvále Otce. Děkuji ti, Duchu Svatý, že do mého srdce vešla tvá láska. Ty žiješ ve mně a vedeš mě k životu oslavování Boha a služby bratřím. Chci jednou obdržet se všemi svátými dědictví, které je připraveno těm, kdo Boha milují. (Kancionál č. 039B)
82.    K čemu založil Ježíš Církev?
Ježíš založil Církev, aby vedla všechny lidi k věčné blaženosti. Bůh totiž chce, „aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu" (1 Tm 2,4)
83.    Co má Církev dělat pro lidi?
Církev má lidi 1) učit, 2) vést a 3) posvěcovat. K tomu jí Ježíš dal trojí úřad: 1) učitelský, 2) pastýřský, 3) kněžský.
84.    Jak je Církev vedena Duchem Svatým?
Církev jako celek je chráněna Duchem Svatým od každého omylu (bludu) v učení o víře a mravech.
85.    Jak se nazývá Církev, když se nemůže mýlit ve víře?
Protože se Církev jako celek nemůže mýlit ve víře (upadnout do bludu), nazývá se neomylná.
86.    Založil Ježíš více než jednu Církev?
Ježíš Kristus založil jenom jednu Církev.
87.    Jaké jsou známky pro poznání pravé Církve?
Pravá Církev Ježíše Krista má čtyři známky pravosti. Je totiž 1) jedna 2) svátá 3) katolická to znamená (vše)obecná 4) apoštolská.
88.    Která církev má tyto čtyři známky pravosti?
Všechny tyto čtyři známky pravosti má jedině Katolická církev. 1) JEDNA: Má ve všech dobách a na všech místech stejné učení a stejné svátosti. Je vedena jednou viditelnou hlavou. 2) SVATÁ: Je svátá ve svému původu (založena Ježíšem Kristem) a ve svém cíli (nebe). Svaté jsou její prostředky (svátosti) a její učení. 3) VŠEOBECNÁ: Je rozšířena po celém světě. Její poslání směřuje ke všem národům ve všech dobách. V ní je celá plnost zjevené pravdy a celé bohatství prostředků ke spáse. 4) APOŠTOLSKÁ: Je apoštolská ve svém původu a ve svém učení. Představitelé Katolické církve jsou právoplatnými nástupci apoštolů.
Není lhostejno, zda někdo patří, nebo nepatři do Kristovy Církve. Protože jde o věčnou spásu. Jenom Kristova Církev má od svého Zakladatele prostředky k tomu, aby mohli ti, kdo jsou jejími členy jednou dosáhnout nebe. To, že se členy Kristovy Církve stávají hříšníci, je samozřejmé a nemělo by nás to ani překvapovat, ani znechucovat. Všichni jsme hříšníky. Jsme-li však zároveň členy Církve, tak máme naději na to, že své hříchy s Boží pomocí překonáme a dosáhneme spásy. Jinak sotva.

CREDO - VÝKLAD APOŠTOLSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY (6/6)


Co bychom si mohli myslet o matematikovi, který nezná malou násobilku? Nebo o dopravním policistovi, který nezná základní dopravní předpisy. Mnoho katolíků dnes nezná a svým životem je velmi vzdáleno obsahu katolické víry. Mají pokřivené náboženské názory a ani nevědí, jak velmi se odchylují od víry, kterou Kristus svěřil Katolické církvi. Přesto se takoví lidé mnohdy mylně pokládají za katolické křest'any. Leckdy jsou jejich omyly tak hluboké, že se nemohou zvát nejenom katolíky, ale ani křest'any. Neznají ani „malou násobilku", natož „dopravní předpisy" křesťanského náboženství. Skutečná spasitelná zvěst Ježíše Krista tak v jejich životě nemůže hrát žádnou zásadní úlohu. To je smutné! Teprve dosažené poznání o víře nechává katolickou víru v celé její kráse vyniknout a činí ji hodnotou, kterou je možné si zamilovat. - Člověk nemůže milovat, co nezná. - Člověk nemůže zapalovat, když nehoří. - Člověk nemůže předávat dál, co sám nemá.
Náboženský život nechřadne jenom v Čechách, jak se domníváme. A to chřadnutí není způsobeno jenom dlouhodobou komunistickou atheizací. Komunisté zde nejsou u moci už 30 let a mimo naši zem na Západě nikdy komunistické systémy nevládly, a přesto i tam lze spatřit zmatek přinášející rozvrat náboženského života. Rozbředlost, postupné vyvětrávání křesťanství a jeho přerod v nezávaznou zájmovou kratochvíli. Takový stav tedy nemůže mít svou příčinu jen v někdejším komunistickém útlaku, ale má ji hlavně v zanedbávání hlásání a vyznávání víry. Konkrétní nauky víry. Tam, kde se pěstuje jenom jakési pocitové náboženství nevázané na konkrétní obsah víry, nezbytně se časem sklouzne mimo to, co lze zvát Kristovým odkazem a pravou vírou.
Abychom se mohli vzchopit, nezbývá, než obrátit svou povinnost evangelizace nejprve do vlastních řad. Mnohé, z toho, co Církev vždy učila a má povinnost stále učit, a co budu postupně opakovat, snad známe; ale jestliže něco z toho, co zazní, neznáme, nebo se to snad někomu i protiví, at' zpozorní, protože v tom bodu se nachází mimo Církev, a spása takového věřícího s pokřivenou či neúplnou vírou je ohrožena.

Devátý článek víry:
Církev svátá katolická, společenství svátých (pokračování)
89.    Kdo patří ke společenství svátých?
Ke společenství svátých patří 1) věřící na zemi - Církev bojující; 2) duše v očistci - Církev trpící; 3) a svati v nebi -Církev vítězná. Ve společenství svátých jsou všichni navzájem spojeni tajemným poutem milosti posvěcující.
90.    V čem se ukazuje naše společenství se svátými v nebi?
Máme v úctě svaté a voláme k nim. Oni pak nám pomáhají svou přímluvou u Boha.
91.    V čem se ukazuje naše společenství s dušemi v očistci?
Ukazuje se v tom, že duším v očistci pomáháme naší modlitbou a jinými dobrými skutky, odpustky a zvláště svátou mešní obětí. Duše vysvobozené z očistce vcházejí do nebe a u Boha jako svati nám pak rovněž pomáhají svou přímluvou.

Desátý článek víry: Odpuštění hříchů
92.    Co vyznáváme slovy „odpuštění hříchů”?
Slovy „odpuštění hříchů" vyznáváme, že v Katolické církvi mohou být odpuštěny všechny hříchy a tresty za hříchy. „Cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.“ (Mt 18,18) „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělej i jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. “ (Iz 1,18)
93.    Zvláště jakými svátostmi se odpouští hříchy?
Hříchy se odpouští zvláště svátostí křtu a svátostí pokání (svátou zpovědí). Mimořádně odpouští hříchy také svátost pomazání nemocných, nemůže-li se nemocný ze svých hříchů již zpovídat.
Časné tresty za hříchy mohou být odpuštěny pomocí odpustků. Odpustky pocházejí z Kristových zásluh a zásluh Panny Marie a svátých. Tyto zásluhy mohou být připočteny ve prospěch kajících duší, aby byly zahlazeny jejich časné tresty, které by měly nést za své hříchy.
94.    Jaký je nejdůležitější předpoklad pro odpuštění hříchů?
Nejdůležitější předpoklad pro odpuštění hříchů je opravdová lítost. To znamená, že nám je hříchů ze srdce líto kvůli Bohu a jeho lásce, která byla hříchem odmítnuta. Bez lítosti nemůže být žádný hřích odpuštěn.

Jedenáctý článek víry: Vzkříšení těla
95.    Co se děje při smrti člověka?
1) Při smrti člověka se odděluje duše od těla. 2) Duše se dostavuje před Boha k osobnímu soudu. „Každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud“ (Žid 9,27) My všichni jistě jednou umřeme, ale nevíme kdy a jak. Proto nás Ježíš vybízí, abychom byli vždycky připraveni.
96.    Co se děje při osobním soudu?
Při osobním soudu musí každý před Bohem složit účty z celého svého života; ze všech myšlenek, slov i skutků. „Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. “ (2 Kor 5,10)
97.    Kdy vstanou těla zemřelých?
Těla zemřelých vstanou v poslední den. Poslední den je na konci světa. Potom vzbudí Bůh těla zemřelých k novému životu, ve kterém budou navždy spojena se svými dušemi. „My však máme svou vlast v nebi, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby, jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko." (Flp 3,20-21) Po zmrtvýchvstání následuje poslední soud (viz sedmý článek víry). Tělo bude mít účast na odměně nebo trestu podle toho, jak se v tomto životě podílelo na dobrých nebo špatných skutcích. „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení." (J 5,28-29) Těla svátých budou zářit krásou!

Dvanáctý článek víry: A život věčný. Amen.
98.    Kam přijde duše ihned po osobním soudu?
Ihned po osobním soudu přijde duše 1) buď hned do nebe 2) anebo do očistce 3) anebo do pekla.
99.    Jaké duše přicházejí do pekla?
Do pekla přicházejí všechny duše, které opouští život ve stavu smrtelného hříchu. Nikdo není zatracen bez vlastní viny. Každý zatracený ví velmi dobře, jak mnoho Božích milostí, které nevyužil, mu bylo v tomto životě dáno. Peklo není prázdné a propadnout zatracení není nijak nesnadné či výjimečné, jak varuje Pán Ježíš: „Prostorná je brána a široká je cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí" (Mt 7,13)
100.    Jaká muka trpí zatracení v pekle?
Zatracení v pekle trpí více, než je možné vypovědět. 1) Nemohou nikdy uvidět Boha a jsou navždy od něj odloučeni. 2) Trpí muka ohně, jsou neustále sžíráni špatným svědomím a trvale jsou ve společenství ďáblů. Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, „věčný oheň“. (KKC 1035)
101.    Jaké duše přicházejí do očistce?
Do očistce přicházejí ty duše, které ačkoliv umírají v Boží milosti, ještě nejsou zcela odpoutány od svých lehkých hříchů a neodčinily dosud časné tresty za své hříchy. Očistec je místo kde dochází k nápravě těchto vad. Když duše odtrpí svůj očistec, je jako čistá a svátá přijata do nebe.
102.    Jaké duše přicházejí do nebe rovnou?
Rovnou do nebe přicházejí duše, které umírají v posvěcující milosti a jsou osvobozeny ode všech hříchů a trestů za hříchy. Nebe je místo největšího štěstí a věčné blaženosti.
103.    Jaké radosti zakouší blažení v nebi?
Blažení v nebi zakouší více radosti, než jsme schopni vypovědět. 1) Vidí Boha tváří v tvář a jsou s ním sjednoceni v lásce. 2) Jsou osvobozeni od veškerého zla, žijí ve společenství andělů a jsou plně šťastni. Pozemské radosti jsou jen slabým obrazem věčné radosti v nebi. „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. “ (1 Kor 2,9)
104.    Jaký význam má slovo „amen“?
Slovem „amen“ chceme říci: „Všechno, co Bůh zjevil, je pravda. Věřím tomu celým srdcem."