Farnost Františkovy Lázně - Město

 

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně

 

Farnost Františkovy Lázně - Venkov

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně - venkov

 

Chci vykonat svatou zpověď

Svatá zpověď, neboli svátost smíření je svátost, kterou Pán Ježíš ustanovil proto, že věděl, že se nám ne vždy a všechno povede. Věděl, že občas zeslábneme, zaváháme, zakolísáme a snad i upadneme. A nechtěl, abychom v pádu a neštěstí hříchu zůstali ležet, nechtěl, abychom se trápili a dělali ostudu sobě a Bohu. Proto pověřil své apoštoly (čili vyslance, dále biskupy a kněze) odpuštěním hříchů, když jim řekl: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou!“
Svatou zpověď může vykonat pouze pokřtěný člověk, protože ten křtem patří pod pravomoc Církve, patří do rodiny Božích dětí. Nepokřtěný může dojít odpuštění hříchů křtem (viz křest dospělých ZDE).
Svatou zpověď můžete vykonat před každou mší svatou, kdy je kněz asi půl hodiny přítomen ve zpovědnici či ve zpovědní kapli někde poblíž vchodu do kostela (Časy bohoslužeb ZDE). Čeká tam jen na Vás a nijak ho neobtěžuje Vám posloužit, je to jeho poslání, které rád koná a pakliže Vám z nějakého důvodu nabídnutý termín přede mší nevyhovuje, umožní Vám se vyzpovídat a dostat odpuštění hříchů i v jinou rozumnou dobu, na které se dohodnete.
Svatá zpověď je proces obrácení člověka, rozhodnutí vrátit se zpět k Bohu a přináší odpuštění našich hříchů. Tato svátost má 5 částí:
 
a) zpytování svědomí
Na chvíli se zastav a zamysli se nad svým životem od poslední zpovědi. Zhodnoť svůj život nejlépe podle Desatera (otázky například najdeš ZDE, nebo v jiném zpovědním zrcadle v kancionálu). Přitom si máme uvědomit, čím jsme Boha zarmoutili. Začni krátkou modlitbou a nejlépe také přečtením a krátkou meditací nějakého vhodného úryvku z Bible – např. o marnotratném synu a milosrdném otci ZDE.
 
b) lítost
Nemusí jít o nějaký citový projev. Je to vlastně postoj vůle: to, čím jsem hřešil, mě mrzí, chtěl bych to napravit (je-li to možné) a už nehřešit. Byl bych raději, kdyby se ta věc nestala a proto ji nechci už opakovat. Z lítosti má vycházet předsevzetí vyhnout se dalším hříchům, udržovat a prohlubovat společenství s Bohem.
 
c) předsevzetí
Poté si promysli, jakým způsobem se budeš hříšnému chování bránit, jaké máš možnosti vykonat více dobra kolem sebe – to je opravdové předsevzetí.
 
d) vyznání
Vyznám své hříchy především Bohu. Kněz je zde pouze prostředníkem. Je tím, který zpřítomňuje Boží milosrdenství a ve jménu Boha uděluje rozhřešení. V tomto bodě je nejdůležitější vyznání hříchů spojené s lítostí a rozhřešení, které kněz uděluje na závěr zpovědi. Kromě toho nás většinou kněz také povzbudí duchovním slovem a uděluje nám rady jak pokračovat dál duchovním životem. Poučení může být spojené s duchovním vedením (v tom případě se poučení mění v delší rozhovor), ale to není podstatou ani cílem svátosti smíření.
Když poklekneš ve zpovědnici, nejdříve pozdrav kněze, pokud to on neučiní jako první. Můžeš říci např. „Pochválen buď Ježíš Kristus“, nebo „Pozdrav vás Pán Bůh!“. Pak se oba přežehnáte křížem: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“.
Pokud kněz nezačne nějakou krátkou modlitbou, nebo čtením z Bible, můžeš začít mluvit. Nejdříve se krátce a pouze obecně představ. Neříkej své jméno ani příjmení. Jen řekni třeba kolik je Ti roků, jsi-li svobodný/á, ženatý/vdaná, máš-li děti apod.
Pak řekneš důležitou informaci, kdy jsi byl/a u sv. smíření naposledy (pokud to nevíš přesně, stačí přibližný údaj jsou-li to týdny, měsíce či roky.
Dále řekni, zda jsi splnil/a pokání, které ti bylo uloženo. Pak už se můžeš pustit do svého vyznání. Začni třeba takto: „Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se od minulé zpovědi dopustil/a těchto hříchů“ – a vyznáváš své hříchy. Pokud si s něčím nevíš rady, nevíš, zda se mohlo jednat o hřích, či nikoli, zeptej se kněze – rád Ti odpoví.
Po vyznání hříchů řekni asi toto: „Toto jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.“
Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky upřímně odpověz. Kdybys něčemu nerozuměl/a, neváhej a zeptej se.
Na závěr ti kněz dává rozhřešení slovy:
„Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“
Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: „Amen.“
Bůh ti právě dal další novou šanci změnit svůj život k lepšímu. Tím odpuštěním ti vlastně říká, že tě neodsoudil, i když On jako jediný to udělat mohl. Říká ti, že s Tebou počítá! Je to velká věc a my bychom se z toho měli radovat a také to náležitě oslavit. Nezapomeň ale nejdříve vykonat uložené pokání.
 
e) pokání
Po obohacení milosrdenstvím, které pramení ze svátosti smíření máme poslední „úkol“ – je to zadostiučinění nebo pokání. Nemůžeme zapomenout na povinnost nahradit dobrými skutky či modlitbou (podle možnosti) zlo, které jsme spáchali. Nejde v tom případě jen o modlitbu, kterou kněz připomíná v závěru zpovědi, ale jde o celkový křesťanský postoj, projevující se touhou po naplňování svého prostředí dobrem.