Velikonoční zvěřinec

Také Vás v těchto dnech zalévá při nákupech neurčitá vlna odporu a nelibosti? Jestli to nebude tím, že Vás z regálů upřenými přihlouplými podhledy špehují nesčetní čokoládoví králíčci. Možná, že už už slyšíte to neutuchající bečení stád cukrkandlových beránků. Třeba Váš zrak oslepuje blikotání třpytivých staniolových obalů na čokoládových kraslicích. Závěje infantilně nevkusných rekvizit Velikonočních svátků dráždí k většímu shonu a k znechucení. Jsou to však zároveň závěje, které úspěšně překrývají to podstatné, proč jsou vlastně Velikonoce v našich kalendářích.
Teror cukrovinkových beránků, zajíčků a jiné havěti, nahrazuje původní radostnou zprávu o vítězství Života nad smrtí.
Kolikrát už jsem slyšel rezignované povzdechy o tom, že všichni umřeme a "kdovíco bude potom". Takhle hekat může jenom ten člověk, který o Velikonocích vítal tzv. "jaro". - Jaro je tu, a obejde se bez našeho vítání, nečeká na naše oslavování, protože nastane i bez pomlázek a kraslic. Ale z toho, že přeci jenom jeden z nás vyhrál nad všemocnou diktaturou smrti se máme radovat - tohle je důvod k oslavě. Jak slaví tatínek při narození dítěte, že získalo život (a to prosím jenom tento život časem ohraničený)?! Tím spíše musíme oslavovat to, že Kristus ožil. A nejenom to, ožil, vstal z mrtvých a nabízí i nám podíl na své nesmrtelnosti.
Ježíš Kristus byl ukřižován - takto se rozhodl vstoupit do dráhy zaslouženému trestu, jenž měl dopadnout na nás lidi. Trest, jenž Jeho - Božího Syna - zdrtil a poddal smrti na tři dni, by nás - pouhé lidi - po zásluze zahubil a vydal smrti na věky.
Jím jsme byli zachráněni a byla poražena smrt i Nepřítel, žalující na nás a závidějící nám toto tak úžasné přátelství s Bohem.
Ať Vás poznání Kristova velikonočního vítězství, jež mnohým přineslo záchranu a věčný život, naplní vděkem a radostí.
… Už také vím, jak skoncovat s těmi vlezlými králíčky a beránky - pokousejte je!